Druhé album Pink Cream 69 s názvem „One Size Fits All“ vyšlo rok a půl po prvotině a v podstatě stvrzuje fakt, že u kapely v té době panovala takřka idyla. Tohle je prostě jednovaječné (snad ještě o trochu hitovější) dvojče, plně navazující na debutové album. Na osvědčených postupech nebylo potřeba prakticky nic měnit, což platí nejen o barevné nevázanosti obalu, ale i o autorském podílu na desce, na níž opět dominuje skladatelská potence Andiho Derise, beze změn zůstala i producentská pozice a nahrávací studio, čímž byl zaručen neměnný zvuk a výraz. Mluvit o konstantní muzikantské vyzrálosti a nadšení, či o chytlavosti a důrazu skladeb by bylo nošením sov do Atén a dostatečně výmluvná je i poznámka Dennise Warda, plně navazující na album minulé – „dělali jsme to samé, jen jsme do všeho vložili ještě víc energie…“ . A tak se vlastně za největší překvapení dalo považovat pikantní vysvětlení neobvyklého názvu alba („Univerzální velikost“) - dle vyjádření Andiho Derise nechtěla kapela signalizovat, že jejich hudba je přístupná pro stylově různé fanoušky, neboť při vymýšlení názvu alba chlapci mysleli na zvláštní sexuální praktiky…
Vlastně by pro opis alba „One Size Fits All“ bylo jednodušší zmínit jen ty kousky, které neměly příliš mnoho šancí v tvrdé konkurenci obstát. Andi Deris se nebál mluvit o „Walkin` Out To Heaven“ a „Piggy Back Bitch“ jako o určitých výpadcích (je to jen náhoda, že v těchto skladbách měli prsty i jeho kolegové nebo už tady byl první náznak toho, že selanka v Pink Cream 69 nebyla zas až tak dokonalá?), ale bez výhrad s ním souhlasit lze snad jen v případě druhé jmenované, která se svou chaotickou splašeností příliš do výrazu kapely nezapadá. Pokud však temnější a vypjatá „Walkin` Out To Heaven“ s nezvykle nepříliš zábavnou instrumentální pasáží má být podlahou alba „One Size Fits All“, je zjevné, že se s touhle deskou Pink Cream 69 vytáhli.
Svědčí o tom otvírák „Livin` My Life For You“ s dramatickým úvodem, dráždivým Derisovým ječákem, silným energickým nábojem, velmi obratnou sólovou kytarou, dokonale chytlavým refrénem a parádními sbory (ano, je to přesně jako minule…), jedovatější a vláčnější „Talk To The Moon“, ve které Pink Cream 69 ukazují, že jejich písně nemusí stát jen na velmi šťavnaté gradaci, ale že si umí velmi dobře poradit i s pohlcující atmosférou, podobně tajemná a přitom neposedná „Do You LIke It Like That“, jejíž základ vznikl ještě před vydáním debutového alba a do kterého kapela aktuálně zakomponovala nový a velmi chytlavý refrén, akční a intenzivní vyhrocená „Signs Of Danger“, ještě o ždibec agresivnější (berte tento pojem v kontextu tvorby kapely) „Hell`s Gone Crazy“, parádní baladický majstrštyk „Where The Eagle Learns To Fly“ s posmutnělým textem (není problém si i díky výraznému Derisově hlasu tuto skladbu představit v repertoáru jeho současných chlebodárců), či závěrečná „We Taught The Children“, potvrzující, že s energií a silnými melodiemi uměli Pink Cream 69 dokonale zacházet.
Asi nepřekvapí, že s aktuální formou kapela slavila velký úspěch, jehož vyvrcholením bylo natočení videa „Size It Up: Live In Japan ´92“, sladkostí pro fanoušky mohlo být i vydání oblíbeného koncertního trháku „White Men Do No Reggae“ na singlu a následně i na EP „49°/8°“. Ale stačí se podívat na letopočet, uvědomit si, co se zrovna dělo v hudebním světě, vzít v úvahu, že následovník „Games People Play“ se objevil o třičtvrtě roku později, než bylo původně avizováno a je zjevné, že idylka začíná pomalu, ale jistě brát za své…
|
