V osmdesátých a začátkem devadesátých letech byl Kane Roberts docela pojem. Byl to totiž on, kdo se měrou největší podílel na tom, že se v roce 1986 dokázal Aice Cooper s výtečným albem "Constrictor" vrátit na scénu ve skutečně velkém stylu. Spolu s basistou Kipem Wingerem tvořil Roberts Cooperovi oporu a když pak s legendárním zpěvákem stvořil megahit "Bed Of Nails" pro jeho magnum opus "Trash", zdálo se, že kytaristu čeká skutečně zářná budoucnost. V té době už měl na svém kontě slušné debutové album, které sice bylo poplatné době svého vzniku (rok 1987), ale mezi konkurencí si své místo vybojovalo. Dvojka "Saints And Sinners" byla už trochu o něčem jiném a představovala plnokrevný hard rock, který sršel hitovými ambicemi a kde to singly
"Twisted" a "Does Anybody Really Fall In Love Anymore?" (coververze od Cher) dotáhly poměrně daleko. Jenže... pak Kane zmizel...
Ano, jistě, přišel s kolekcí "Unsung Radio", jenže ta neobsahovala nový materiál, ale jednalo se o jakési vymetání šuplíků. Deska vyšuměla, stejně jako Robertsův předchozí projekt Phoenix Down, který po sobě zanechal v roce 1999 jedno vcelku slušné album "Under A Wild Sky". Jinak celá léta ticho po pěšině. Roberts sám přiznává, že není typem extrovertního exhibicionosty, jenž by nutně
stavěl na odiv perličky ze svého soukromí (pokud by po těch letech tedy někoho zajímaly), ale spíše tichým hráčem, který své aktivity postupem času omezil spíše na kulturistiku a hudba šla stranou. Dnes je to ale jinak. K tomu se ale váže otázka, zda bude mít tento dvacet let mlčící kytarista v roce 2019 ještě co říct... Nové fanoušky asi nenajde, ale co ti staří, až si poslechnou jeho novinku "The New Normal"?
To je věc zapeklitá. Roberts totiž dokazuje, že celá léta, kdy žil v ústraní mezi svým domovem a posilovnou, rozhodně nechodil se zavřenýma očima a zalepenýma ušima. V podstatě by se k novému materiálu dalo říct jediné - zapomeňte na staré Cooperovy desky, kde Roberts hrál, zapomeňte i na jeho dvě sólovky z přelomu osmdesátých a devadesátých let. "The New Normal" totiž už není ten nadřený macho hard rock, který staví na stadionových refrénech, drsných riffech a polonahých čůzách v klipech. Robertsova novinka totiž nabízí mnohem více současnější materiál. Kytarista dokazuje, že nebude patřit mezi stárnoucí konzervativní rockery, kteří se neustále opájí tím, že před třiceti lety stáli na vrcholu hudebního světa, ovšem to, co se děje kolem teď jim uniká. Roberts na to jde úplně jinak, neodhodil svou kytaru, jeho riffy mají stále sílu, ale "The New Normal" rozhodně nezní jako deska, která by byla jak vystřižená z osmdesátých let.
Kytarista sám před vydáním upozorňoval, že nový materiál bude ovlivněn alternativním metalem. Možná proto úvodní "King Of The World" (s hostující kytaristkou Nitou Strauss od Alice Coopera) slouží spíše k tomu, aby uklidnila staré přiznivce, když se rozrůstá na křídlech akustické kytary, kde Roberts demonstruje, že neztratil nic z podmanivosti svého vokálního projevu, aby se pak celá věc rozjela v klasickou hardrockovou vypalovačku. Její refrén nemá možná takovou sílu, jako svého času například "Twisted", ale přesto je na novince "King Of The World" jednou z těch nejlepších věcí. A to ani ne proto, že by byla (spolu s "Above And Beyond") tou nejklasičtější. Druhá tvář současné Robertsovy tvorby se začne ukazovat hned v následující skladbě "Wonderful". pro tu je charakteristický sekaný riff, který by s trochou představivosti mohl být i v repertoáru Korn. Vrchol epxerimentů pak představuje "Beginning Of The End", kde se představí v roli hosta nejen Alice Cooper, ale svým drsným murmurem posluchače šokuje Alissa White-Gluz z Arch Enemy. Moment, který by od Robertse čekal málokdo.
Postupně se ale album začíná drolit. Nedrží jednotný tvar a Roberts skáče z moderní opět ke klasičtější tváři, ve "Forever Out Of Place" si odběhne až někam k alternativnímu rocku, kam záhy nasadí skoro stadionový refrén. "Leave This World Behind" zase mírně pošilhává po nu-metalu, kdy bicí rozjedou dvoukopákovou palbu a hlavní protagonista svůj hlas natahuje až někam ke screamu. "The Lion`s Share" zase pokukuje pro hájemtsví progresivního rocku či metalu, což může být vliv i členů kapely Winger, kteří se během let, podobně jako Roberts na novince, stali z klasické hairmetalové party kapelou trochu jiného, náročnějšího typu.
"The New Normal" rozhodně není albem na několik poslechů. Nejprve se vám bude zdát neuchopitelné a vcelku bídné. Je třeba ale dát mu šanci. Nebude z něj bůhvíjaký hit, nebude mezi příznivci tohoto kytaristy patřit mezi ty nejvyhledávanější nahrávky. Je ale nutné na něm ocenit, že je to specifická nahrávka, která se nebojí experimentovat a bořit zažité tradice.
|
