Multiinstrumentalista Christian Tolle zjevně patří k těm muzikantům, které hraní ve stálé kapele nijak zásadně neláká. Již páté album, které vydal v závěru loňského roku pod značkou Christian Tolle Project je toho důkazem. Přitom Tolleho recept je celkem jednoduchý – sehnat pár (ve světě celkem známých) kámošů, kteří mají stejně jako on rádi klasický hard rock a mají chuť s ním nahrát několik nových písní. Takhle Christian Tolle Project fungují už téměř dvacet let. Společnost, která se sešla nad loňským albem „Point Blank“ je v rámci CTP již osvědčená a navíc pro příznivce rockové a metalové muziky i docela přitažlivá. Zpěvák David Reece zde potvrzuje fakt, že jako nájemný zpěvák je prostě přesvědčivější, než ve svých vlastních projektech, křikloun John Cuijpers (Praying Mantis) má spolupráci s Christianem zjevně pod kůží (však se kromě CTP sešli i u jediného alba kapely Cooper Inc.), z kytarového dua Doug Aldritch (ex-Whitesnake, The Dead Daisies) a Matthias Dieth (ex-U.D.O., ex-Sinner) bude ten první mít v současné době asi o něco zvučnější pověst, ale fakt, že ten druhý jmenovaný, který hrál velmi podstatnou roli jako parťák Udo Dirkschneidera v době, kdy tento stavěl na nohy svou vlastní kapelu, se po dlouhé době zase jednou podíval do studia, by mohlo být pro pamětníky hodně přitažlivý.
„Point Blank“ je dostatečně vyzrálá (velmi solidně napsaná a výborně zahraná) kolekce klasického a lehce syrového, zemitého a malinko usedlého (což však neznamená, že by měl být zbaven energie) hard rocku, který dokonale padne do hrdel obou zpěváků. Možná je trochu nešťastné, že jednoznačně nejvýraznější položkou alba (řeč je pochopitelně o autorském rukopisu) je výpůjčka „Since You`ve Been Gone“ od Rainbow, ale už druhý z coverů, „Lonely Is The Night“ od Billyho Squiera plně zapadá mezi zbývající osmičku z pera Christiana Tolleho. Důvodem je právě ta skutečnost, že Tolle nemá potřebu psát vyloženě písničkově chytlavé melodie, v jeho stylu je spíš přímočará a ničím zkrášlovaná rockovost, na které je postaveno celé velmi kompaktní album.
Příjemný návrat do osmdesátek. Jste-li příznivci tohoto období a kytarového hard rocku, nejspíš dáte za pravdu nijak okázalému tvrzení vydavatelské firmy o tom, že (nepříliš nápadné, ale o to upřímnější) „Point Blank“ se pro vás stane příjemným potěšením.
|
