Bury it, bury it, deep, bury it, bury it
to underground of your mind let it die
because world is so full of all
and you have to … bury it
Nitranská symfometalová parta Symfobia na svém druhém albu „Smog Of Tomorrow“ vyrostla do až překvapivé krásy. Jejich debut „Way Of The Queen“ trpěl (s ohledem na letité zkušenosti některých členů kapely docela nečekaně) slušnou epidemií dětských bolestí. Čtyři roky, které dělí první album a aktuální novinku zjevně stačily k tomu, aby jejich léčba byla úspěšná. Symfobia zapracovala nejen na technické stránce, kde zlepšení (vzhledem k tehdejšímu nuznému zvukovému kabátu) sice asi nebylo kdovíjak obtížné, nicméně aktuálně je radost užít si zvuk, který zcela v intencích žánru není nijak agresivní, staví spíš na určité měkkosti, sytosti (snad jen u bicích bych se přimlouval za větší důraz), přehlednosti a nepřeplácanosti.
Skladby samotné opět plně ctí zákonitosti (nepříliš načančaného) symfonického metalu, což v době, kdy třeba tahouni žánru Within Temptation silně ujíždí na moderně, působí mile staromilsky – písně nabízí přirozeně znějící orchestrace, dostatek melodické chytlavosti a převážně i dostatek děje. Hodně silnou stránkou kapely je zpěv. Erika Strečková, coby hlavní hlas kapely, působí suverénně i křehce zároveň a vzhledem k tomu, že má velmi silnou podporu nejen díky druhé zpěvačce Petře Hasárové (v současné době už nahrazené Simonou Janovičovou), ale i zásluhou dramatického Echo sboru, působí Symfobia hodně barevně. A když k tomu přidáte i poměrně silnou autorskou formu, jako v případě rozmáchle teatrální a epické „Bury It“ s parádní gradací a refrénovou mohutností s potenciálem srazit vás na kolena, košatě vzrušující „Dust“ s alarmující náladou, či živé „Atlantis“ s tanečním refrénem, je velmi zdravý základ položen. Lehce alarmující může být fakt, že v křehkých pocitovkách se trochu vytrácí lesk živějších skladeb, jejich atmosféra zdaleka takovou sílu nemá a lehce přibržďují jinak velmi dynamickou jízdu. Zajímavé srovnání pak nabízí bonusovka „Človek“ (v anglické verzi „From The Ashes“), jejíž poměrně patetický text svědčí faktu, že Symfobia jinak plně vsází na angličtinu.
Zmiňované výtky berte jen jako nezbytné hnidopišství, druhé album Symfobie (nejen) příznivce žánru spolehlivě nadchne a kapelu posunulo o parádní krok vpřed.
|
