„Pokud občas někoho trápí noční můry, zcela jistě ho z nich dostanou naše nové skladby. Anebo taky ne…“, avizují na svých stránkách ostravští Ravar, kteří svou letošní debutovou antimůrovou kolekci nazvali „Zlé sny“. To, že strach je jedna z emocí, se kterou ostravská čtveřice ráda pracuje, naznačuje samotný název desky, poměrně sugestivní obal, ale i fakt, že pojem „strach“ je poměrně častou ingrediencí textové náplně alba.
Už od samotného úvodu titulní skladby je jasné několik věcí – heavík Ravar je postaven na sekaných riffech, celkem povedené melodice, poměrně statické a houževnaté rytmice, docela šroubovaných, strohých a heslovitých textech v češtině, našlápnutém a nepříliš ohebném zpěvu, dřevnatých kytarových sólech a značně špinavém a plochém zvuku. Stejně tak se dá říct, že největším strašákem pro samotnou kapelu je stereotyp. Ravar mu čelí jednak díky přístupné melodičnosti a jednak i tím, že jejich album obsahuje pouhých osm skladeb, které kapela zbytečně nenatahuje, takže se ta velmi podobná skladatelská matrice nestihne ošoupat úplně na dřeň. Je škoda, že kluci občas nepřitlačí na pilu agresivity, případně nezrychlí, koketovali by sice už s thrash metalem, ale je evidentní, že potenciál na energičnost a důraz tahle nahrávka má. A zdůraznit by jí mohl i patřičně ostřejší zvuk. Takhle se Ravar docela zaťatým způsobem vytrvale prokousávají poměrně neprostupným hutným oparem a celkový efekt je spíš o upracovanosti, než přímočarém tahu na branku. Jako nejlepší příklad toho, že kapela umí pracovat s melodií i atmosférou, slouží pochodová (vidíte také ty strojově pumpující pěsti?) „Až přijde noc“, v níž až do v podstatě z povinnosti zahraného naivního kytarového sóla, které do skladby nic nového nepřináší a ani ji nijak nerozvíjí (bolest většiny sól na tomto albu), ta vlajková loď emocí Ravar - tedy strach - je docela hmatatelná.
Je to paradox. Byť v předchozích řádcích zazněla řada ne úplně lichotivých slov, z té kolekce podobně laděných tuzemských spolků (Hora Ruit, The Konvertro, Dangar Six), které v nedávné době vydaly svou desku, mi „Zlé sny“ vychází jako nejzajímavější kousek, který by důkladnější opracování ve formě větší tvůrčí odvahy a pestrosti, důraznější hráčské agresivity a značně ostřejšího zvuku mohlo celkem snadno nakopnout. Síla tam někde je.
|
