Italští Secret Rule jsou na první pohled takovou univerzální neškodně vzornou kapelou. Existují pět let, jejich sestava se za tu dobu sice měnila, ale nešlo o žádné veletoče a ze čtveřice, která kapelu zakládala, jsou tři z muzikantů stále na svých místech. Během té pětileté existence stihli aktuálně vydat už čtvrté album a o všech předchozích lze říci, že na něm najdete naprosto typickou ukázku standardního melodického metalu s ženským zpěvem. A pokud říkám standardní, znamená to nijak výjimečného. Takového, který sice příznivce žánru ani v nejmenším nepohorší, ale stejně tak spíš jen příjemně nasytí, než aby nadchlo. A přesně v téhle linii se pohybuje i letošní deska „The 7 Endless“.
Líbivě vzdušné (až taneční) melodie, trocha nepřeplácaného symfonična, dostatek riffů na pomezí lehké kousavosti a decentní přístupnosti, dobrá sóla, bohatý svět kláves, občasná snaha o samplové obohacení a křehký zpěv Angely DeVicenzy. Velmi přístupná hudba, která zjevně nejvíc sází na to, že některé z melodií by do závitů mohly (nijak útočně) přirozeně zapadnout, zároveň však trošičku naráží na to, že řada těch melodických pohoupání zní poměrně povědomě (ano, to je ta univerzálnost) a ještě víc na to, že v momentě, kdy kapela má tendence znít trochu akčněji či hruběji, tak Angelo DeVicenzo svou pozici hodné a hezky zpívající holky prostě neopustí. Ne snad, že by se snad světy křehkého zpěvu a rockových nástrojů nějak zásadně rozcházely, ona zjevně ani pánská část ansámblu nemá ambice ponořit se hlouběji do nějaké agresivity (byť úvod řady skladeb a klipová „Birth“ naznačují opak). Spíš jen zamrzí, že jsou Secret Rule občas blízko k tomu utéct ze své písničkářské univerzálnosti, ale nakonec k tomu ani v jednom případě nedojde. Takže spíš než na špetičku pouliční špíny se připravte na dokonalou harmonii, reprezentovanou tu posmutněle něžnou romantikou (finální „The Awakening“ s píšťalkou, akustickou kytarou a vokální elegancí, v níž to velmi decentní přibroušení je ideální a emotivní kytarové sólo dokonale skladbu rozvíjí), na lehkonohou melodičnost (doporučení na „Dream“ směřuje především proto, že v něm lze nalézt náznaky dramatičnosti a silnější energie, i když ani mužský vokál ji nedokáže plně nakopnout), či výzvou na taneční parket (refrén úvodní „The 7 Endless“ o téhle desce řekne mnohé).
Ve světě Secret Rule je všechno jasné. Kolekce nových jedenácti písniček nemá jak překvapit, ale o to se tahle parta nepokoušela ani na debutovém albu, takže proč by s tím měla začínat nyní. Proto konstatování, že jde o standardní střípek světa holko-metalu, který se příjemně poslouchá, se vlastně dalo předvídat už od úvodní věty. Stejně jako obsah „The 7 Endless“.
|
