Podíváte-li se na diskografii švédských hard and heavy veteránů Steelwings (eponymní album jako doposud jediný záznam v diskografii vyšlo před třiceti lety), datum vzniku kapely (ještě o sedm let dřív) a název aktuálního alba („Back“), asi nebudete potřebovat další nápovědu k tomu, abyste dokázali přesně odhadnout, o co na jejich comebackové desce půjde. Kluci se přidali do řady kapel, které bez toho, aby do jejich tvorby pronikl byť jen jediný paprsek modernějších postupů, na plné pecky vzpomínají na dobu svého mládí a pokračují přesně tam, kde skončili na svém debutu. Dokonce i tři pětiny sestavy jsou na svých místech, k obměně došlo jen na rytmických postech.
A ačkoliv hlavně zůstavší trio je tím, které tvoří kischt kapely, nikam nespěchající a usedlá rytmika je tím faktorem, díky němuž Steelwings kloužou do stereotypu a vyžilosti. Úvodní živější „My Rock Is Hot“ působí energicky, šikovné riffy i řezavý hlas Tommyho Söderströma (to zaječení v úvodu otvíráku!) staromilsky naladěné posluchače spolehlivě chytnou za uši, skandovatelný refrén je přímočaře nekomplikovaný a jako z učebnice s dávno zašlými stránkami, na kterých se to kapitolami o Judas Priest či AC/DC jen hemží. A je fakt, že v duchu těch druhých jmenovaných by nemělo zas tak zásadně překvapit, že nejpozději v polovině alba si můžete říct, že o Steelwings víte úplně všechno, obzvlášť když vláčnější „Walk In The Sky“ s poměrně těžkopádným zadkem představí tu jedinou polohu, ke které od klasického šlapavého hard-heavy mustru Steelwings aspoň na chvíli utečou. Velmi konzistentní kolekce dvanácti skladeb, která nemá žádný výjimečný vrchol - snad právě proto působí zmíněná úvodní „My Rock Is Hot“ jako nejchytlavější kus, ale přehoďte pořadí skladeb a může ji nahradit kterákoliv jiná.
Autentické retro, na kterém je znát, že Steelwings mají osmdesátky těžce pod kůží, že je vzpomínání na staré časy baví a že tahle deska už nemá jiné ambice, než si ty dávné časy na chvilku připomenout a oživit.
|
