Nejsme power metalová kapela. Nejsme parta, hrající AOR. Nejsme ani tribute kapel z osmdesátých let. Nezapadáme do žádné kategorie, ne proto, že bychom nemohli, ale proto, že nechceme. Pro nás je to o tvorbě hraní hudby ze srdce a duše... To o sobě tvrdí finští Leverage, kteří před čtrnácti lety vlétli velmi aktivně na scénu, v poměrně rychlém sledu vydali tři alba a pak o sobě nedali dalších téměř deset let příliš vědět. Pauzu ukončili v loňském roce znáborováním křiklouna Kimmo Bloma a kytaristy Mikka Salovaary a následným natočením aktuálně vydaného alba „DeterminUs“. A nutno jedním dechem doplnit, že čerstvá krev v řadách kapely je sakra znát a Leverage s novinkou aspirují na nejsilnější zápis ve své diskografii.
Pokud vás zaujalo žonglování kapely s hudebními styly a dumáte, do kterého chlívku Leverage tedy zapasovat, tak vězte, že pochopitelně právě ty výše jmenované jsou těmi, ke kterým mají Leverage nejblíž. Power metalová melodičnost i důraz se proplétají s elegancí dospěláckého rocku, kluci se nebojí ani decentní folkové přílohy a samozřejmě, že odkaz na osmdesátá rocková léta je v jejich tvorbě taky patrný. Jako nejsnazší vodítko může sloužit elegance Serenity, melodičnost Sonaty Arcticy a barevnost Royal Hunt, nicméně kapela se nebojí ani výletů k rocku ve stylu Bryana Adamse, či nadýchanosti Magnum.
Důvod, proč Leverage útočí na vrchol své diskografie je jednoduchý – Kimmo Blom. Nahradit Pekku Heina (Brother Firetribe) nebyla věc asi úplně snadná, nicméně Leverage měli velmi šťastnou ruku. Blomův hlas dělá z nahrávky parádní dobrodružství. Sem tam hodně hladivým způsobem evokuje frontmana Serenity, aby v momentech, kdy svůj projev vyhrotí a přibrousí, zněl maximálně dravě, leckdy až jedovatě a svými výlety do výšek důkladně dráždí rockové dušičky. Jeho parádní výkon jistí vygradovaná kytarová sóla a velmi silné melodie. Těm vévodí uvolněně optimistická „Wind Of Morrigan“ se špetkou folkového jiskření a lehkonohým stopováním Sonaty Arcticy, majestátní „Red Moon Over Somora“, kombinující melancholickou romantičnost s razancí, podtrženou výpravným kytarovým sólem i atmosférickým brumendem, či křehce nasládlá rockovka „When We Were Young“ (jak snadno se v téhle skladbě dalo sklouznout do banality, ale Blomovo hlasové malování ji ani na okamžik nepřipustí). A pokud chcete vyhrocenější rockové momenty, Leverage nemají problém nabídnout potemnělou „Mephistocrate“ s důraznou rytmikou, či ve slokách ostrou „Afterworld`s Disciple“ s hodně vzdušným a chytlavým refrénem a nečekanou atmosférickou vsuvkou díky akustické kytaře. Její kouzlo pak Leverage skvěle využijí i v „Hand Of God“, klouzající až kamsi ke španělským rytmům. A v téhle vybrané společnosti se kousavý „Tiger“ s až prvosignální melodií velmi snadno vyhne jakékoliv lacinosti.
Mrkněte na nás, nic horšího, než že ztratíte pár minut, se nestane, tvrdí velmi skromně Leverage. Za sebe můžu říct, že těch pár minut stačí k tomu, abyste Leverage z hlavy už nevyhnali. A troufnu si i odhadovat, že příznivci melodií jen u „pár minut“ rozhodně nezůstanou.
|
