„Přestaň se pídit po hitových singlech…,“ řekl Chris O`Donnell, který v polovině roku 1973 posílil manažerský tým Thin Lizzy, dosavadnímu manažerovi Chrisovi Morrisonovi, „pošli kapelu na turné a ukoncertuj je k smrti. Jedině tak můžeš s Thin Lizzy prorazit.“ „Whiskey In The Jar“ se sice stala celoevropským hitem a skladbou, která kapelu katapultovala do hitparád, ovšem nebylo, jak na podobný úspěch navázat. Nový materiál, který Phil Lynott a spol. předložili pod názvem „Vagabonds Of The Western World“ totiž neobsahoval žádnou skladbu, která by měla potenciál na úspěch předchozího singlu navázat.
Kapela si ale stála tvrdě za svým a vydavatelské firmě Decca neustále dokola tvrdila, že jejich třetí deska je bezkonkurenčně nejlepší z toho, co dosud nahrála. Firma byla díky úspěchu „Whiskey In The Jar“ o něco klidnější, kapele nechala více času na přípravu nového materiálu a z desky je to jasně znát. Přestože ještě nese dozvuky předchozích alb s Ericem Bellem, už je na ní slyšet předzvěst věcí budoucích. Phil Lynott, poté, co na turné se Slade získal velkou sebedůvěru, se začínal stále více prosazovat jako autor chytlavějších skladeb a i když jeho rukopis ještě nebyl tak chytlavý jako v příštích letech, byl na „Vagabonds Of The Western World“ znát citelný posun vpřed.
Přestože „Vagabonds Of The Western World“ je vcelku vyrovnaná kolekce, je jasné, že album stojí především na skladbě „The Rocker“. Vlastně první skutečné demonstraci síly Thin Lizzy. Není proto překvapením, že tato skladba v příštích letech v koncertním playlistu pravidelně stála po boku pozdějších trháků. „The Rocker“ je jasně hardrocková skladba, kde už jsou nadobro smazány stopy předchozích experimentálnějších let. Posun směrem k vyznění tehdejčích velikánů rockové scény z britských ostrovů je ale znát i na řadě dalších skladeb. Silně totiž působí hned úvod v podobě dvou čistě lynottovských věcí „Mama Nature Said“ a „The Hero And The Madman“, tvrdších kousků, které však nepostrádají klasickou Philovu poetiku.
Z ostatních skladeb stojí za povšimnutí ještě titulní věc, která evokuje trochu psychedelické nálady minulých dnů a „Gonna Creep Up On You“, jenž měla vnitřní sílu, že by si ji člověk dokázal představit i na dalších albech kapely. Ostře tak tyto věci stojí v kontrastu zejména se závěrečnou „A Song For While I`m Away“, což je dost nepodařená věc v duchu klasického rock n`rollu padesátých a šedesátých let, která se koncepci desky vymykala svou skoro až naivní náladou. Čekalo se proto, že Thin Lizzy vylétnou se svou třetí deskou jako kometa mezi britskou hardrockovou elitu a že „The Rocker“ bude bourat hitparády jako „Whiskey In The Jar“. Ovšem nic z toho se nestalo. Místo toho přišla mírná deprese.
Tentokrát byl na vině kytarista Eric Bell, trochu nespokojený z toho, že kapela uhýbá z bluesových kolejí a snaží se posunout směrem k hard rocku s popovějším espritem. Bell v té době začal holdovat alkoholu a halucinogenním drogám víc, než bylo u Thin Lizzy (na rok 1973) zvykem a to si pomalu začínalo vybírat svou daň. Zlom přišel při koncertě v Belfastu. Bell den předtím i v době předkoncertní notně nasával whisky, což proložil drogami, až byl ve stavu, kdy nebyl skoro schopný vylézt na pódium. K vystoupení nakonec přece jen došlo, ale stalo se jen velkou ostudou, kdy Bell, úplně bez sebe, vůbec nevěděl, kterou píseň hraje a většina jeho partů tak zbyla na baskytaře Phila Lynotta. Stupňovaná nevraživost mezi kytaristou a zbytkem týmu tak dostoupila svého vrcholu.
Hned druhý den bylo po všem. Bellův telefonát s manažerem Chrisem Morrisonem měl tak jedno jediné vyústěný. „Končím Chrisi, jsem vyřízený, nemůžu už dál,“ řekl údajně tehdy Bell. „Ok, hned volám Garymu Mooreovi...“ odvětil Morrison. V tu chvíli skončila první etapa kapely. Nebyla rozhodně tou nejlepší a nejhvězdnější v její historii, ale své opodstatnění měla. Ukázala vzrůst Thin Lizzy a dala světu její dvě zásadní skladby - „Whiskey In The Jar“ a „The Rocker“, které se staly stálicemi řady budoucích koncertů. Za dveřmi ale už (kromě Garyho Moorea) čekala kytarová úderka, která Thin Lizzy jednou pro vždy definovala...
|
