Při průběžné radikální proměně sestavy udělali švýcarští hard rockeři King Zebra rok po vydání alba „Wild!Wild!Wild!“ nákup, který teoreticky mohl silně zvednout posluchačský zájem. Na uvolněný pěvecký post nastoupil Eric St. Michaels, muž, jehož hlas je zaznamenán na polovině diskografie výborných stylových kolegů China. Byť je nutné zároveň připustit, že u této kapely Eric prošvihl její nejsilnější tvůrčí pohodu a alba, na kterých je podepsán, sice nejsou vůbec špatná, ale zároveň nejsou ani těmi nejvýraznějšími položkami v diskografii curyšské Chiny. A v případě krajanů King Zebra a jejich aktuálního eponymního EP se tato historie opakuje.
Na „King Zebra“ kapela umístila tři (první s Ericem) samostatně vydané singly z roku 2018 spolu se dvěma dosud nezveřejněnými novinkami. Charakteristika této kolekce je hrozně jednoduchá – klasický osmdesátkový hard rock, jehož pomyslný souboj mezi velmi dobře zvládnutým rutinním řemeslem a bezprostřední energickou nespoutaností, či melodickou lehkostí a nápaditostí dopadá jednoznačně ve prospěch té první položky. Snad jen titulní „King Zebra“ nabídne natolik vzdušný refrén, aby z něj koukala nějaká gradace a hitovost. Jinak se totiž na tyto dva elementy příliš nehraje- ona to není v každém případě nutnost, jen je škoda, když King Zebra prakticky ve všech případech rozjedou slibné melodické představení, ale už jej nemají potřebu nějak dál rozvíjet, takže to vyznívá trochu do ztracena. Přitom je vše v podstatě tak, jak má být – Ericovi to stále zpívá, kapela spolehlivě šlape, riffy štípou, sóla nenudí…
S King Zebra je zábava, to zas ano, jejich osmdesátkový odér je natolik čerstvý, aby stálo za to sledovat, kam se jejich cesta bude ubírat. Ale že byste měli u krapet usedlého EP „King Zebra“ kdovíjak silné nutkání skotačit, zpívat, křepčit, či že by vám některá z melodií několik dní neodbytně (a příjemně) bzučela mezi ušima, to fakt zaručit (na rozdíl třeba od novinky stylově spřízněných tuzemských Metalcraft) nelze.
|
