„Brian „Robbo“ Robertson už nebude kytaristou Thin Lizzy, poté, co se kapela příští týden vrátí ze svého turné po Spojených státech...“, takto začínala tisková zpráva, která se 25. března objevila v britském týdeníku Sounds. V tu chvíli bylo jasné, že pro trucujícího kytaristu už není cesta zpět. Robertson se výletu na americkou půdu nezúčastnil a (zatím jen jako výpomoc),na jeho místo naskočil starý známý Gary Moore. Ten byl v té době členem jazzrockové superskupiny Colloseum II a proto nabídku managementu Thin Lizzy na to, aby se zapojil do hardrockového zápřahu, uvítal s nadšením.
S Robertsonem to ovšem tak jednoduché nebylo a jeho pletky s Thin Lizzy ještě zdaleka neskončily. Moore totiž v té době nechtěl být pevnou součástí kapely a své angažmá na americkém turné bral jako dočasnou věc a nahrávání desky „Bad Reputation“ se už zúčastnit nechtěl. Nejprve se uvažovalo o tom, že kapela zůstane pro potřeby natáčení ve trojici a všechny kytarové party převezme Scott Gorham. „Scott byl ale moje naděje, že zůstanu v kapele,“ řekl později Robertson, „ani Brian (Downey) nechtěl, abych odešel. Za vším byl management a Phil.“ Nakonec skutečně alespoň k částečnému návratu Robertsona došlo, kytarista se objevil na nahrávacích frekvencích alba a ve výsledné podobě je slyšet ve třech skladbách. Ovšem jako autor k práci připuštěn nebyl.
Drtivou většinu materiálu tentokrát předložil Phil Lynott, který se i přes své haprující zdraví silně upnul (po desce „Johnny The Fox“, kterou označoval jako jednu z těch slabších) na novou práci. Na soundu je slyšet, že kapela trochu zjemnila svůj přístup, což se projevuje hned v úvodní „Soldier Of Fortune“. Ta není explodujícím otvírákem, jak se nechalo čekat, ale skladbou se změnami temp a textově zaměřující se na protiválečnou tématiku, kdy Lynott sám sebe situoval do role vojáka vracejícího se z války. O poznání šťavnatější kus hardrockového masa nabídne titulní „Bad Reputation“, jedna ze dvou společných prací Lynotta, Gorhama a Downeyho. Hudebně je to právě titulní skladba, která má nejblíže ke starším hitů jako „The Boys Are Back In Town“ nebo „Jailbreak“ a brzy se právě tato skladba stane stálicí koncertního programu.
Stejně jako asi největší hit desky „Dancing In The Moonlight“, který je postaven na swingující Lynottově base, Gorhamově podmanivém sólu a skřípavém saxofonu Johna Helliwella, člena tehdejších amerických hvězd Supertramp. Právě „Dancing In The Moonlight“ vyčnívá z hardrockového konceptu desky, neboť nabídne o poznání popovější a hitovější tvář Thin Lizzy, a je to tato skladba, která dělá desku „Bad Reputation“ pestřejší. Podobně laděná je i „Downtown Sundown“, která sice nemá hitové ambice „Dancing In The Moonlight“, ale svou atmosférou nočního města se této skladbě přece jen blíží. Naproti tomu je zde skoro až heavymetalová věc „Opium Trail“ (zde je ke slyšení Robertsonova kytara), jež pro své album „Face The Truth“ předělal v roce 1992 kytarista Europe John Norum a „That Woman`s Gonna Break Your Heart“ s hřmotným, takřka zeppelinovským úvodem, v němž Downeyho bicí burácí stejně jako ty Johna Bonhama. Skladba pak přejde do trochu víc soft podoby, v podstatě stejně jako závěrečná „Dear Lord“ a ukazuje fakt, že Thin Lizzy tehdy trochu hleděli za oceán, kde se ke slovu začala dostávat AOR scéna, reprezentovaná kapelami jako Foreigner, Journey nebo Survivor.
„Bad Reputation“ je setsakra silné album, které může na první poslech zaskočit svým měkčím zněním, ale z historického pohledu se hrdě může řadit do jedné řady klasických desek. Jasné ale je, že se (aspoň částečně) na ní podílela naposledy nejsilnější sestava kapely. Album je pod silným vlivem především Lynotta, ale i Gorhama, který si upevnil svou pozici jasné kytarové jedničky kapely. Situaci ale bylo třeba řešit, protože od chvíle, kdy se protnuly cesty Gorhama a Robertsona, byla hudba této kapely jasně postavená na třech kytarách. Skvělý živák „Live And Dangerous“ vydaný 2. června 1978, už jen demonstroval jasnou tečku za klasickou sestavou kapely.
I když to byl opět Scott Gorham, který se snažil orodovat za návrat Briana Robertsona, Lynott o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Přestože se stále spekulovalo o další šanci (tu Robertson nakonec dostal a dopadlo to katastrofálně), na scéně se znovu objevil Gary Moore. Tentokrát ale vše mělo být jiné než na americkém turné o rok dříve a už tehdy slavný kytarista ze Severního Irska se stal pevnou součástí kapely.
|
