Ruští Last Wail se hlásí k melodeathu říznutému folkem a ke kapelám jako Ensiferum, Wintersun, či Wolfchant. Přitom úvod jejich třetího alba „Forgotten“ začíná romantickým cembalovým intrem. Jako by tím Last Wail chtěli říct, že jejich hudba těží z kontrastů. A ačkoliv v momentě, kdy cembalo přestane dominovat, už nejsou protiklady tak markantní, po třičtvrtě hodině ve společnosti ruských chasníků stejně nejspíš dojdete k závěru, že vytrvalé pošťuchovaní mezi pozitivně laděnou muzikou (můžou za to nejen flétničky, akustická kytara, či housle, ale hlavně samotné melodie a optimisticky skočné motivy) a našlápnutým zhrublým zpěvem (pro pamětníky a příznivce hrubých ženských hlasivek je třeba zdůraznit, že divoženku Alien nahradil podobně naladěný Ilya Simonov) se Last Wail daří udržet v uvěřitelné rovině.
Vyjma melancholické instrumentálky „I Hear Your Summons“ je autorská matrice Last Wail hodně podobná – přístupná melodie, pozitivní energie, akčnost, proměnlivost skladeb, chraplavý, nepříliš ohebný a do té pozitivní atmosféry přijatelně agresivní zpěv, neposedně rozverné (zpravidla folkové) vsuvky. Jednotlivé skladby nabízejí poměrně bohatý děj a poměrně nečekaně se vyhýbají skandovatelným refrénům, takže Last Wail nesklouznou až k úplně rozjuchaným skákačkám. A když jeden z nejrozvernějších motivů nabídne i píseň s velmi nekompromisním názvem „Kill Them All“, je asi zřejmé, že u téhle pohanštinou načichlé bitvy (počítejte tedy sem tam se vzdušným heroismem, či decentní majestátností) se smutnit nebude.
Svérázný svět Last Wail koresponduje i s faktem, že album „Forgotten“ vyšlo 1.dubna, a již o necelé dva týdny později vydávající firma avizovala, že kapela je poněkud v troskách, dává si pauzu a návrat na scénu plánuje v roce 2021. Tak snad za tu dobu nedojde naplnění i samotný název alba. Ne snad, že by se svět bez Last Wail neobešel, ale pár skladeb z jejich aktuálního alba by se v paměti udržet mohlo.
|
