Mirroplain – všestranná zbraň proti nudě, prohlašuje o sobě tato německá šestice. Netroufnu si tvrdit, že by tahle zbraň byla všestranná, ale pokud máte v oblibě alternativní rock se silnými (nicméně velmi přirozenými) sklony k melodičnosti, dramatičnosti a intenzivním emocionálním prožitkům, je nutno přiznat, že střílí velmi přesně a účinně.
Druhé album kapely „Lost In Paradise“ přináší jedenáct velmi našlápnutých, natlakovaných písní, které velmi umně kříží poměrně lehkonohou melodičnost s vyhrocenými pocity – dokonce i v případě, že Mirrorplain odstartují skoro až v písničkářské pohodě, tak jako v závěrečné „Faceless World“, stejně začnou postupně s gradováním nálady a obnažováním svých pocitů, takže i tato v podstatě klidná skladba skončí docela dramaticky. A co teprve, když pocitově bohatá poloha je základním stavebním kamenem písně! Úvodní lehce melancholická „Northstar“ s jiskřivou symbiózou klidu a vzrušení prozradí, že výrazných elementů, ze kterých Mirrorplain tvoří svou osobitost, je hned několik – přesvědčivý a charismatický zpěv Christiana Döringa (není problém si jej představit jako nepřehlédnutelnou postavu grungově rozervané generace), tajemně dráždivé decentní klávesy, či kousavé kytary, které v sóle umí být velmi lehkonohé, ale v průběhu skladby podtrhují ten syrově naléhavý tón, který se táhne celým albem. A přidejte k tomu parádní melodii, až skandovatelně vypointovaný explozivní refrén s výhružnými sbory jako v plíživě alarmující „Judgement Day“, akční drive prokřížený s jedovatou ležérností jako v „Listen Up“, provokativní riff, přibroušený zpěv a ohromně atmosférické piáno, lehké kytarové sólo i vzrušující zrychlení jako v „Sealed Off“ (v níž Mirrorplain šťouchají až kamsi do staroškolského gotického rocku) a je jasné, že svět Mirrorplain nabídne ohromnou paletu (popisem zmíněných skladeb není zdaleka vyčerpána) rockových barev a záplavu snadno uvěřitelných pocitů.
„In moments like this I learn from the past…“, zpívají Mirroplain v závěrečné „Faceless World“. Nejen, že se parta kolem Christiana Döringa důkladně poučila v minulosti, ale zároveň díky velmi sytému a důraznému zvuku a svěžímu autorskému rukopisu zní velmi moderně. Velmi dobrá práce!
|
