Německá pětice Delirium si před třinácti lety do svého názvu vetkla v hudebním světě velmi oblíbený pojem (jenže vyznejte se pak ve všech těch Deliriích…) a vrhla se na „normální death s blackovými vlivy“. Krátce po založení kapely však byl jeden ze zakladatelů, kytarista Sascha, nucen ze zdravotních důvodů kapelu opustit a s příchodem jeho nástupce Steffena se Delirium zaměřili na nordickou mytologii, historii svého rodného území a posunuli se k pohanskému metalu (a proto svůj styl nazývají „Franconian pagan metal“). Příznivci blacku a deathu však zkrátka nepřijdou, protože hudební koktejl, který bavorští Delirium míchají, má k těmto zdrojům velmi blízko.
Jejich skladatelská matrice je na letošním albu „Urkraft“ hodně přehledná, neměnná a jednoduchá – nepříliš divoké tempo, ubzučené intenzivní kytary, uskřípaný zpěv, případně chropot, nekomplikované a přehledné riffy a melodie, do kterých se sem tam připlete heroičnost a pompa, jindy rytmika hodně ztěžkne a zhouževnatí. Tím, že Delirium přišli s pouhou osmičkou skladeb, které nějak přehnaně nenatahují, nepodlehne tahle kolekce lehce narůstajícímu pocitu jednotvárnosti. A ačkoliv atmosféra nahrávky není kdovíjak pohlcující, je alespoň natolik silná, aby udržela posluchačovu pozornost po celé ploše nahrávky. Díky jednoduchosti motivů zní některé pasáže docela povědomě, zařazení udrnčené rodné němčiny pak skvěle zapadá do našlápnutě hrubého výrazu kapely.
Velmi soudržné album „Urkraft“ pozici leaderů pohanské scény atakovat nebude, jde o takové normální, nijak vyčnívající desku, plnou echtovního syrově nabroušeného pagan metalu, který by příznivce žánru měl spolehlivě zasytit.
|
