Tak Agnostic Front existují už čtyřicet let. Což je na kapelu, o jejíchž členech (hlavně o zpěváku Rogeru Miretovi) se předpokládalo, že už během osmdesátých let skončí buď v kriminále nebo někde s kudlou v zádech, docela hodně. Ba co víc, tohle synonymum pro klasický newyorský hardcore má aktuálně na kontě dvanáct studiových alb, na kterých si jasně vyznačila své teritorium a definovala styl, který je už pro ní příznačný. Jen blázen by proto čekal, že se s novinkou "Get Loud!" nějak změní. Není to zapotřebí a jakákoliv změna by působila nepatřičně. Agnostic Front proto můžeme pasovat na takové AC/DC newyorského hardcoru. Mají své jisté a každou další deskou své fanoušky zasytí bez toho, aby se od nich ještě očekávali bůhvíjak převratné výkony.
Přesto má tahle pětice na kontě desky, které vyčnívají. Můžeme jmenovat debut "Victim Of Pain", na kterém si Agnostic Front vytvořili svou tvář a jednou pro vždy definovali vlastní styl. Důležité jsou i počiny "Liberty And Justice For..." a "One Voice", kde ještě přitvrdili, pustili do své hudby trochu více thrashových prvků, čímž se paradoxně stali těmi nejznámnějšími personami na hardcorové scéně východního pobřeží Spojených států. Svůj poslední vrchol Agnostic Front zažili s minulým albem "The American Dream Died", když se nacházeli ve velmi silné skladatelské hodince a dokázali předložit vysoce přesvědčivou kolekci vyrovnaných skladeb, které dokonce vykazovaly jisté hitové (samozřejmě v rámci tvorby kapely) ambice.
O novince se dá říct, že je tradiční, přesvědčivá a nepřekvapivá. "Get Loud!" je opět plná tvrdých hardcorových vypalovaček, které v sobě mají punkový náboj i thrashovou tvrdost bez toho, aby jakkoliv, třeba jen na moment, došlo k popření podstaty kapely. Proto se od úvodní "Spray Painted Walls" jede přesně v těch kolejích, kde jsou Agnostic Front doma a posluchači předhazují sprintující kytary, Miretův štěkající vokál a úderné skandované refrény, přesně tak jak si hardcorová škatulka žádá. Ovšem posluchač brzy pozná, že novinka vysoké úrovně minulé desky ne a ne dosáhnout, přestože pod kvalitativní laťku, nastavenou v dávných letech, se samozřejmě nejde.
Najdou se zde silné skladby, ale tentokrát už jich není tolik, jako tomu bylo v roce 2015. Z těch nejlepších je nutné zmínit naprostou hitovku "I Remember", kde zaujmou nejen citace z "Blitzkrieg Bop" od Ramones, ale i sborový refrén ve stylu streetpunkových formací, a "Anti-Social", což není coververze francouzských Trust, kterou kdysi hrávali Anthrax, ale další z řady skladeb, které Agnostic Front nasadí na koncertě a budou mít okamžitě pod pódiem kotel. V nejlepších intencích kapely jede i "Snitches Get Snitches", kde se snad přeřazuje ještě na vyšší rychlostní stupeň a zmínit je třeba i závěrečnou "Devastated", jež začíná zlověstnou atmosférou, aby postupně z houpavého (typicky newyorského) tempa dokázala vytěžit další skočnou věc, která ovšem končí netradičně pomalými tóny.
Kvalitativní rozdíl mezi jmenovanými skladbami, pasovanými na tahouny kolekce, a ostatními věcmi, není nijak velký. "Get Loud!" je totiž vyrovnaná kolekce čtrnácti úderných skladeb, která nejlépe působí jako sevřený celek. Když ji totiž desku posloucháte celou (všechno to trvá jen půlhodinku), může vás ohromit přívalem energie. Ovšem ani ta nezastře fakt, že před čtyřmi léty bylo o něco lépe.
|
