O velkých umělcích se říká, že buď je milujete nebo nenávidíte. Ovšem jedno přísloví hovoří o tom, že každá výjimka potvrzuje pravidlo a Karel Gott ta výjimka bezesporu byl. Toho můžete milovat, respektovat jeho celoživotní dílo, uznale pokývat při jeho vokálních kreacích (zejména z počátku kariéry), ovšem těžko se najde někdo, kdo by ho nenáviděl. A to Karel Gott velký umělec rozhodně byl. Nebyl to rocker v pravém slova smyslu, přestože byste v jeho tvorbě rockové skladby našli, rozhodně neměl nic společného s metalovou nebo jinou tvrdší hudbou, ale byl součástí života nejen posluchačů komerčních rádií a starší generace, ale všech lidí bez rozdílu hudební orientace, nejen v Čechách a na Slovensku, ale i daleko za hranicemi. Po jeho letošní smrti vznikla díra, která se nikdy nepodaří zcela zaplnit. A také proto, že je vánoční čas, ke kterému Gottovy skladby už odedávna patřily, si jej připomeňme a na chvilku zapomeňme na to, že měl ve svém repertoáru jinou hudbu než je ta na těchto stránkách prezentovaná.
Krátce po Gottově skonu a vlastně i v čase předvánočním (zpěvák zemřel 1. října) se objevila na trhu kolekce "80/80 největší hity 1964 - 2019", prostřednictvím které zavzpomínáme na jeho dílo a přiblížíme stěžejní okamžiky jeho kariéry. Tento výběr, ač neobsahuje nic z Gottovy nejprodávanější desky "Vánoce ve zlaté Praze" z roku 1969, je velmi citlivě sestavený a pokrývá celou jeho kariéru, od chvíle, kdy se mladík, kterému bylo lehce přes dvacet, představil celému národu. Dívky ho milovaly hned pro jeho hit "Kdyby sis oči vyplakala" a chlapci ho začali obdivovat, když v roce 1964 natočil vlastní verzi beatlesovské "From Me To You" jako skladbu "Adresát neznámý". To byly Gottovy začátky (tím také zde představovaná kolekce začíná) a spirála slávy se začínala roztáčet. Tehdy na začátku šedesátých let byl Gott mladý a snažil se zachytit dobu rock n`rollu a jak sám později přiznal, obdivoval hlavně The Beatles, ale i Chucka Berryho, Buddyho Hollyho nebo Elvise.
Šedesátá léta byla obdobím, kdy byl Gott na uměleckém vrcholu. Ať si vezmeme jmenované věci a přidáme k nim sentimentálnější kousky jako "Měsíční řeka", "Zpátky si dám tenhle film" nebo "Oči sněhem zaváté," z první poloviny desetiletky nebo ty propracovanější typu "Lady Karneval", "Hej, páni konšelé" či kultovní "Trezor" z poloviny druhé, dostaneme ty nejlepší a nejcitovanější Mistrovy kousky. V té době už Gott sbíral jednoho Zlatého slavíka za druhým a byl bezpečně nejpopulárnějším československým zpěvákem. Sice v podmínkách nastupující normalizace, ale přece jen titul patřil jenom jemu. S příchodem normalizace se ale jeho repertoár změnil. To dokládá druhý disk této kompilace, kdy jsou aranže skladeb mnohem pompéznější, za což mohla užší spolupráce s Karlem Svobodou a různými orchestry. Jsou tu proto věci jako "Hej hej baby", "Kávu si osladím", "Je jaká je" nebo pohádková "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?". V tu dobu se Gott vzdaloval původním rock n`rollovým kořenům a stále více přizpůsoboval tehdejšímu střednímu proudu, který preferovala vládnoucí elita. Ovšem úroveň byla díky jeho projevu stále zachována.
Jestli osmdesátá léta byla v hudbě ve znamení nástupu nových dravějších proudů, Gott se opět přizpůsobuje a snaží se působit více na mladé publikum, které má v tuzemských podmínkách už nové idoly jako například Katapult. Vstup do osmdesátých let nejlépe dokladuje skladba "Beatles" z roku 1980, kde Gott působí velice svěžím dojmem a po létech, kdy se věnoval hlavně popu, filmové hudbě, ale i kantiléně nebo dokonce dechovce, se opět více kloní k rockové hudbě. Možná mu někdo mohl vyčítat duet s Darinkou Rolincovou "Zvonky štěstí", jenž se může jevit jako přehmat, ale za skvělé věci tu jsou sympatická "Zůstanu svůj", hravá "Oheň v sobě máš", skvělá "Krev toulavá" napsaná pro seriál "Cirkus Humberto" nebo duet s Marcelou Holanovou "Čau lásko".
Silný byl Gott i v devadesátých letech, přestože mu po Sametové revoluci vyčítali, že šel minulému režimu vždy na ruku a podepsal Antichartu, Gott dokázal, že byl vždy umělcem apolitickým a vypálil hned z počátku desetiletí hit "Když muž se ženou snídá", který pro něj napsal zpěvák slovenských rockerů Team Pavol Habera. I když ne vše se povedlo, za což můžeme zmínit omšelou "Promoklý donchuán", lze z té doby vybrat výbornou adaptaci "Pretty Woman" Roye Orbisona a především "Noční král", což je v originále skladba "I Drove All Night", kterou nejvíce proslavila Cyndi Lauper. Ovšem tehdy už se Gott zaměřoval spíše na koncertování než nové věci, což se prohloubilo ještě v novém miléniu, kdy už byl za naprostou celebritu, od které se chtějí slyšet zejména prověřené hity. Proto se i jeho turné z nových dob nesla především v duchu rekapitulace kariéry. Nejvýraznější skladbou nového tisíciletí je proto "Být stále mlád", což je samozřejmě coververze "Forever Young" německých Alphaville a pochopitelně pak i letošní a Mistrova poslední "Srdce nehasnou", kterou nazpíval spolu s dcerou Charlottou u příležitosti osmdesátých narozenin. To už ale sám věděl, že se blíží konec...
"80-80 Největší hity 1964 - 2019" tu proto máme jako zdařilou kolekci, která rekapituluje a věrně hodnotí celou jeho éru. Ta zasáhla téměř úplně každého. Gott totiž vždy čněl nad všemi. Měnily se režimy, páni na Pražském hradě, trendy v hudbě, ale Gott tady byl pořád, jako možná jediná jistota. A i když 1. října vydechl naposledy a nikdy už od něj neuslyšíme žádnou novou skladbu, bude navždy synonymem české, potažmo československé hudby. Jeho odkaz je totiž mnohem větší, než se kdy mohlo zdát.
|
