K rychlému rozklíčování toho, co v základu přináší debutové album německých heavíků Wardress, stačí nastínit anabázi jeho vzniku. V roce 1984 pod autorskou taktovkou kytaristy Alexe Gora a zpěváka Ericha Eysna vzniklo pár skladeb, které kluci stihli na nikdy nevydané demo zaznamenat, jenže už o rok později šel z personálních důvodů celý projekt k ledu. Po třiatřiceti (!) letech se Alex Gor rozhodl tyto znovunalezené „poklady“ oprášit, se starým parťákem Erichem zrekrutovali novou rytmickou dvojici, dopsali pár kousků a dali vzniknout albu „Dress For War“.
Na tom, že není možné rozlišit starší skladby od těch novějších, není nic zvláštního. Byl by přece nesmysl nevyužít současných technických možností a písně nenavléct do soudobého soundu (byť třeba u poměrně placatých bicích bych si větší péči dovedl představit). Podstatnější však je skutečnost, že pomineme-li technickou stránku věci, ocitáme se plně v osmdesátých letech, a navíc u kapely, které po všech těch Judasech, Ironech, či Sabbatech pokukuje sice s nadšením, ale s výrazným kvalitativním odstupem.
Poměrně humpolácký heavy metal Wardress je neohebný, nenápaditý a strašně snadno odhadnutelný. Úvodní intro s dramatickou proklamací ( „…until victory or death…“ ) a houževnatě tahavým riffem může představivost zlehka nabudit, ale už následná, o poznání živější „Wardress“ prozradí mnohé. Z prvosignální přímočaré melodiky, přibroušeného lehce afektovaného Erichova hlasu, nekomplikovaného kytarového sólování i uspěchaně valivé a energií napuštěné rytmiky nepřehlédnutelně vykukuje určitá naivita, která postupem času sílí a sílí. S „Thou Shalt No Kill“ navíc představí válečníci Wardress svého největšího nepřítele – pomalé vláčné, téměř doomové tempo. Tady (i v některých dalších utahaných kouscích) zřejmě má být zakódován obdiv kapely k Black Sabbath, jenže chybí-li vám atmosféra, energie, nápad i přesvědčivé provedení, nutně z toho vylézá neforemně unavená beznaděj. „Mad Raper“ je pak jakousi plně reprezentativní ukázkou možností Wardress – dřevní riff, neotesaná jednoduchost, garážové osmdesátky. V „Metal Melodies“, kde už zpěv začne docela divoce poletovat a o možnostech (autorských i hráčských) kapely víte prakticky úplně všechno, to vše začíná vypadat trochu jako parodie…
To, že v úplném závěru alba si Wardress v acceptovsky (a opět značně humpolácky podané) laděné „Metal League“ neodpustí docela infantilní vtípek a v textu podtrhnou hlavní myšlenku tohoto díla ( „I care a shit about what men think,when I`m drinkin` `nother beer“ ) vede k jednoznačnému závěru. Hodláte-li na sebe navléct válečnou zbroj a lá Wardress, zkontrolujte, zda u ní je čutora naplněná až po okraj nějakým lahodným mokem. Při tomto svérázně pojatém staromilském heavíku ho budete potřebovat víc, než jen malé množství.
|
