Album "Melissa" vzbudilo obrovský ohlas, neboť se trefilo přesně do vkusu doby, protože heavy metal toho nejklasičtějšího střhu už začínal být okoukaný a fanoušci se poohlíželi po něčem, co dosud neviděli. Mercyful Fate byli ti praví, měli ve svém středu King Diamonda s jeho dosud neslýchaným hlasovým projevem, a texty, vedle kterých se věci od Venom jevily jako dětské říkanky. Pokud byl tehdy na evropské scéně roku 1983 nějaký objev, byli to rozhodně Mercyful Fate.
Koncerty, které propagovaly "Melissu", byly propracovanější než dávné show, King Diamond začal definitivně používat svůj slavný make-up a hvězda kapely na evropských pódiích stoupala velice rychle vzhůru. Firma je proto poslala znovu rychle do studia, protože v kapele cítila potenciál k tomu stát se novým leaderem evropské metalové scény. "Melissa" byla teprve půl roku venku a v kodaňských studiích už vzniká dvojka, které kapela dala název "Don`t Break The Oath"... "Neporušuj přísahu"... Je asi naprosto jasné, jakou...
Mercyful Fate se za ten rok od nahrávání "Melissy" hráčsky velice posunuli. Když při kompozičním procesu zmizel monopol Hanka Shermanna na veškerou hudbu a svůj díl si chtěl ukousnout také King Diamond a Michael Denner, začala kapela vykazovat progresivnější sklony a měla tendence hrát věci složitěji. I přes zákrok producenta Henrika Lunda, který si představoval přímočařejšího nástupce "Mellisy", je "Don`t Break The Oath" složitější, propracovanější a kompozičně náročnější deskou, jež nepolevuje ze svého tahu na branku, který se snad ještě zvětšuje. Navíc King Diamond je ve zpěvu ještě jistější a pokud se na nějaké desce zcela vyprofiloval, je to právě "Don`t Break The Oath".
Tohle album obsahuje vlastně jen samou klasiku. Pokud vynecháme závěrečnou demonstraci síly kapely v její nejslavnější věci "Come To The Sabbath", najde se zde úvodní razantní atak "A Dangerous Meeting", který následuje ještě drásavější "Nightmare", aby pak přes "Desecration Of Souls" vyvrcholila první polovina alba v kytarové exhibici Shermanna a Dennera "Night Of The Unborn". Velmi důležitou skladbou je pak "The Oath", kde je jako výhradní autor poprvé napsán pouze King Diamond. Právě v této skladbě dává ochutnat to, co bude největší devizou jeho budoucí sólové tvorby a hned zkraje navozuje tak hrůzostrašnou atmosféru, že ještě za mnoho let později blednou všemožně pomalované blackmetalové spolky.
Druhá polovina alba se nese ve znamení kreativního výbuchu páně Diamonda, který si jako zdatného sekundanta vybral Michaela Dennera (to může představovat i minutu a půl dlouhá "To One Far Away", která je vlastně pouze exhibicí zpěváka a kytaristy). Z jejich pera pochází výtečná "Gypsy" a Diamond sám pak na závěr nasadil svůj největší drahokam, zmíněnou "Come To The Sabbath", jenž se ihned stala kapelní klasikou. Diamondovy ambice ve spojení s rozvíjejícími se Dennerovými skladatelskými schopnostmi velice nelibě nesl Hank Shermann. Nejenže si najednou připadal na druhé koleji, ale stále častěji se začaly projevovat rozdílné názory na budoucnost kapely. Zatímco Diamond a Denner chtěli pokračovat v nastoleném trendu, v němž Mercyful Fate začínali sloužit jako hudební doprovod Diamondovým příběhům, Shermann se díval spíše za oceán, kde sledoval jak hair metal a melodický hard rock začíná válcovat klasický heavy metal.
Hádky byly stále silnější a cesty všech tří nejdůležitějších členů se začínaly rozcházet, až nakonec Shermann zůstal osamocený. Bylo jaro 1985, pouhý půl rok po vydání "Don`t Break The Oath" a Mercyful Fate byli v troskách. King Diamond byl znovu zavřený v jednom z kodaňských studií a spolu s ním tam byli Michael Denner i Timi Hansen. Hank Shermann chyběl. Když se dozvěděl, že další materiál vzniká bez něho, oznámil odchod z kapely. Tím skončila i první etapa jedné z nejdůležitějších skupin evropského metalu, protože ani jeden ze členů nemohl pod stejným názvem pokračovat. Denner i Hansen zůstali s Diamondem a začali dotáčet skladby pro jeho debutové sólové album, Shermann si založil kapelu s názvem Fate. Ta ještě tentýž rok přišla s bezejmenným debutovým albem, které starým příznivcům muselo způsobit šok, když na něm Shermannova tehdejší posedlost americkým hard rockem dosáhla svého vrcholu. O tom, že by se Mercyful Fate mohli v dohledné době vrátit na scénu, nemohlo být ani řeči,
|
