Ještě v době, kdy Anette Olzon prožívala své asi nejobtížnější hudební období ve hvězdných Nightwish, nešlo si nevšimnout té zásadní vlastnosti jejích hlasivek i jejího způsobu prožívání (většiny) skladeb. Z té holky šla prostě radost, za kterou se občas dalo téměř schovat i to, že některé skladby bývalých chlebodárců jsou nad její možnosti. Tohle světlo probliklo už v Alyson Avenue, plně se rozsvítilo na sólovém albu „Shine“ a docela intenzivně se snažilo prodrat na povrch i ve spojení s Janim Liimatainenem na předloňském debutovém albu projektu The Dark Element, které potenciál téhle dvojice naznačilo, ale že by bylo stoprocentně přesvědčivé, to se říct nedalo.
Do druhého kola si The Dark Element přichystali pár změn. Na albu „Songs The Night Sings“ rytmickou sekci posílil Rolf Pilve (nelze nezdůraznit jeho angažmá u Stratovarius). Melodik Jari Liimatainen jako hlavní tvůrce The Dark Element má ohromně lehkou ruku, oproti minulé desce se do popředí dostává přirozenost a nenucenost, jako by (a to i zvukově) se The Dark Element přestali rozhlížet po tom, co zrovna aktuálně hýbe s masou (sice nerezignují na diskotékové rytmy, ale už nedávají tolik prostoru moderní elektronice), a vsadili daleko víc na písničkovou podstatu. To je věc, jež zjevně sedí i Anetce, to její vokální světlo a nakažlivá radost ze života je nezkrotná, a to i v případech, kdy samotný charakter skladby či nepříliš pozitivní text k tomu zrovna ideální podmínky nedávají.
Co na tom, že tahle konstelace moc nenahrává tomu, aby deska zněla příliš hitově? A co na tom, že když už ty potenciální hity The Dark Element k dispozici mají, tak je marnotratně vypustí na začátku alba? S úvodní „Not Your Monster“ ještě The Dark Element přímo navazují na debut, dominance kláves, nepřeplácaná bombastičnost, našlápnutá skočnost, pulsující energiem v tom všem je právě tady cítit kontrast mezi lyrickým obsahem a pozitivismem Anettina vokálu, byť ke cti zpěvačky nutno dodat, že ten svůj přírodní optimismus dokáže s lehkostí ukrotit. Do titulní skvělé skladby už vzdušnost a rozvernost plně pronikne, tanečně zpěvný refrén v sobě má ohromnou chytlavost (byť zní docela povědomě) a tahle verze živého pop-metalu je plně funkční. Ještě v poměrně mohutné, syrově a dramaticky znějící „When It All Comes Down“ se The Dark Element drží na ostřejší straně svého hudebního spektra, se „Silence Between The Words“ už naplno otevřou dveře celkem vkusné popové a disko lehkosti, která v dalším průběhu ještě mírně zesiluje („Get Out Of My Head“). Tenhle trend nabourá emotivně bobtnající dojáček „To Whatever End“ se smyčci a křehoučkou Anette (ohromně jí tahle subtilnost sluší!). Škoda, že poslední tři skladby jsou poněkud vlažnější, takže album „Songs The Night Sings“ spíš než aby gradovalo, pomalu ukolébává.
The Dark Element vsadili víc na svoji přirozenost a znovu je znát, že když Anette dostane skladby napsané sobě na tělo, vyroste z ní velmi půvabná a čilá štika v rockovém rybníčku. A s touhle kombinací prostě musíte jít nahoru.
|
