Dlouhá léta se o Running Wild nemohlo mluvit jako o plnohodnotné kapely, ale spíše jen jako o projektu Rolfa Kasparka, který navíc vydává desky pochybné kvality. Vždyť si stačí vzpomenout na počiny jako "The Brotherhood", "Rogues en Vogue" nebo úplné dno pirátí diskografie "Shadowmaker". Tto, co představovali Running Wild v novém tisíciletí vzbuzovalo spíše jen soucitný úsměv, než aby evokovalo staré časy skvělých desek "Under Jolly Roger", "Port Royal" nebo "Death Or Glory". V posledních letech se ale situace změnila. Poslední sólovka "Rapid Foray" z roku 2016 představovala alespoň částečný návrat k dávné formě, ale především představila Running Wild znovu jako plnohodnotnou kapelu.
Kasparek se svou partou začal koncertovat a přestože ohlasy na jejich vystoupení byly rozličné, jednalo se o velkou událost na evropské metalové scéně. Running Wuild jsou najednou jako pokropeni živou vodou. Koncerty ukázaly, kde je pravá podstata kapely a sám Kasparek se vrátil k jednoznačné pirátské tématice a tomu, co Running Wild dělalo jednou z nejlepších evropských metalových kapel. Hubené časy jsou zapomenuty, vzhůru do zbraně. Aktuální EP "Crossing The Blades" má demonstrovat stav, kdy je kapela spokojena, užívá si svého postavení legend a ještě jednou se chystá ukázat, že úspěchu před více než třiceti lety nedosáhla omylem.
Angažmá stálých muzikantů Running Wild velmi pomohlo. Vždyť si vzpomeňme na alba "Shadowmaker" a "Resilient", které Kasparek točil s kytaristou Peterem Jordanem jen tak na koleni, s nulovou produkcí, což se nutně na výsledku muselo podepsat. A jestliže se tenkrát mluvilo o devalvaci jména kapely, u "Crossing The Blades" platí pravý opak. "Rapid Foray" demonstrovalo stoupající tendenci a dalo na vědomí, že to s Running Wild není tak špatné. "Crossing The Blades" tento trend podtrhuje. Nenabídne sice nic převratného, ale spíše posluchači předloží pádný důkaz o tom, co kdysi Running Wild znamenali.
I když se kapela ve své podstatě nikdy nezměnila (jejich problém byl spíše ve vyhoření a nedostatku kvalitních nápadů), je aktuální nahrávka jasným návratem do dob "Under Jolly Roger". Kasparek ví, že Running Wild udělala právě tahle deska a konečně to dokáže znovu zúročit. Proto hned titulní věc, lišácky zařazená na úvod, představuje masivní pirátský útok, který stojí na nabroušených kytarách, precizních sólech a vypjatých vokálech. Kapela zní sehraně a přesvědčivě i ve "Stargazed", kterou si otestovala už naživo a zjistila, že funguje. Podobný potenciál má i "Ride On The Wildside", která sice využívá úspornějších aranží, ovšem i ona představuje rozhodně to lepší, čím se v tomto století Running Wild prezentují. Menší přehmatem je coververze od Kiss "Strutter", které sice nechybí energie, ovšem mezi ostatními skladbami může působit trochu nepatřičně, neboť Kasparek se ve zpěvu až zbytečně stylizuje do poloh Paula Stanleyho.
Staří fanoušci německých pirátů budou spokojeni. Running Wild jsou zjevně při chuti a nabízejí materiál, který už snese srovnávání s jejich klasikami. Pokud bude minimálně stejně kvalitní i nové řadové album, mohlo by klasické logo kapely ještě jednou zazářit v těch nejlepších barvách.
|
