Ono se to nezdá, ale američtí Supersuckers jsou ostřílení matadoři, kteří pod vedením svérázného chlapíka, přezdívaného Eddie Spaghetti, na scéně působí už přes třicet let. Když na konci osmdesátých let začínali, nezapadli do vlny hair metalu, přestože jejich hudba byl vlastně jen přitvrzený rock n`roll, který v sobě měl vlivy punku, jižanského rocku, metalu i drobný nádech country, čili nic, co by bylo v rozporu se jmenovaným stylem. Supersuckers ale nebyli takoví fešáci jako Poison nebo Warrant a tak podepsali smlouvu s vydavatelstvím Sup Pop, které vlastně stojí za celým úspěchem grunge, neboť vydávalo kapely jako Nirvana, Soundgarden nebo Mudhoney. To nebyl zrovna druh hudby, který by Supersuckers (odkojeni Motörhead a Hanoi Rocks) představovali. Firma moc nevěděla, přestože jim vydala čtyři alba, ovšem bez zásadnějšího úspěchu.
Supersuckers ale vydrželi. Změnili seattleskou firmu, po čtvrté desce „Must`ve Been High“ (což bylo už čisté country přitvrdili sound a stali se jakýmsi epigonem Motörhead. Neměli sice Lemmyho pekelné charisma, ovšem za svou hudbou si stáli a to jim vydrželo dosud. V současnosti jsou spokojeni. Vydají desky u malého vydavatelství ve vcelku pravidelném intervalu, hrají v klubech a po hospodách pro své kámoše a skalní fanoušky, a po koncertě s nimi sedí na baru a vypráví o tom, jak se před lety dostali do programu reaktivovaných Thin Lizzy. A nezdá se, že by tahle parta měla nějaké větší ambice. Už jsou to přece jen chlápci v letech, kteří toho moc neřeší. Hlavně, že teče pivo…
Jejich desky z nového tisíciletí jsou prosyceny atmosférou amerických barů, kam chodí ranaři a lehké holky, kde se za teplé pivo dává jedna po hubě a slovní spojení „zákaz kouření“ patří mezi ty za hranicí zákona. Nejinak je na tom i aktuální nahrávka „Play That Rock N`Roll“, která ze zajetého trendu, jenž byl nastaven nejpozději nahrávkou „The Evil Powers Of Rock N`Roll“, nikam nevybočuje. Vlastně proč taky? Kdo by chtěl od Supersuckers slyšet nějaký experiment, když už je návrat ke country a cowpunku desky „Must`ve Been High“ nemyslitelný? Že se tak samozřejmě neděje přesvědčí hned úvodní motörheadovský riff v „Ain`t Gonna Stop“. Spolu s ní se opět nastartuje jízda, která je klasickým mustrem tvrdého rock n`rollu, který si nebere servítky a nekouká nalevo ani napravo. Supersuckers sice nejsou tak ostří jako Motörhead v dobách jejich největší slávy, ale přece jen téhle kapele toho dluží hodně.
Na „Play That Rock N`Roll“ tahle kapela nemá špatné skladby. Ovšem jedním dechem je třeba dodat, že ani nijak světoborné. Aktuální nahrávka je sbírka deseti našlápnutých kousků, ze kterých vyčnívá houpavé boogie „Deceptive Expectations“, titulní skladba, jež je prodchutná chutí jižanského rocku a stařičkého stonesovského rock n`rollu a rychlá „Last Time Again“, která jistě bude největší koncertní tutovkou alba. Nutné je ale rozhodně zmínit i coververzi finského ďábla Michaela Monroea (ex-Hanoi Rocks) „Dead, Jail Or Rock N`Roll“ z alba „Not Fakin` It“. Té Supersuckers vtiskli trochu špinavější tvář, neboť vyřadili klasický úvodní riff a skladbu, jež i díky účasti Axla Rose měla v původním podání hvězdný esprit, předložili v čistě garážovém podání. Přestože úrovně originálu nedosahuje, nejedná se o špatnou verzi.
Pokud jste si oblíbili předchozí alba téhle vcelku sympatické trojice z Arizony, nejspíš vás „Play That Rock N`Roll“ také nezklame. Nejedná se o světoborné dílo, které by vás přibilo do křesla, ale kapela leckdy půrměrné nápady dožene patřičnou dávkou energie a drajvu. Tahle kolekce se samozřejmě nestane žádným milníkem žánru, ani nebude okupovat přední příčky hitparád, ale kvůli zkušenostem kapely je opět nadprůměrnou záležitostí.
|
