Další superskupina…, navíc ze stáje Frontiers Music. Neexistuje asi žádné jiné spojení, které by nechalo hardrockového fanouška chladnějším. Podobných projektů se vyrojilo v posledních letech tolik a s tak kolísavou kvalitou, že od ohlášení založení Black Swan se nedalo čekat vůbec nic. Je chválihodné, že ve Frontiers nevsadili tentokrát na jedno kdysi velice slavné jméno, které by obklopili armádou svých námezdních muzikantů a producentů, ale postavili kapelu ze čtyř skutečně silných osobností. Všichni sice mají svou neujvětší slávu už za sebou, ale přece, jen, když se řekne Robin McAuley, Reb Beach, Jeff Pilson a Matt Starr, už to něco znamená. Především záruku dobré řemeslné kvality, ale také v neposlední řadě se od jmenovaných osobností dá očekávat i porce dobrých skladeb, které sice nemohou přinést nic objevného, ale ucho fanouška by potěšit dokázaly.
Vitaná je především účast zpěváka Robina McAuleyho, jenž se před dvěma lety vrátil do hudebního byznysu po dvaceti letech, opět po boku Michaela Schenkera, se kterým slavil v osmdesátých letech největší úspěchy. Na obou Schenkerových posledních albech dokázal (přestože se o skladby dělil s dalšími pěvci), že neztratil nic ze svého poutavého projevu a že má v hrdle stále to, proč byl obdivován v osmdesátých letech. O kytarovém umu Reba Beache hovoří především jeho dlouholeté angažmá u Whitesnake (po Coverdaleově boku je nejdéle sloužícím kytaristou), ale i práce v jeho vlastní kapele Winger. Basista Jeff Pilson dávno dokázal, že patří do světové extraligy a potvrzuje to i dnes, kdy už sice není členem ani Dokken, ani Dio, ale léta působí u legendárních Foreigner. A Matt Starr? Tento dělník stylu byl oporou kapely Ace Frehleyho z Kiss a právě na něho padla pozice náhradníka za nešťastného Pata Torpeyho, když musel kvůli vážné nemoci (na kterou později i skonal) opustit Mr. Big. Tedy, co jméno, to pojem…
McAuley, Beach a Pilson byli v době své největší slávy házeni (trochu neprávem) mezi kapely, které proslavily balady a říkalo se jim „metal pro holky“. V Black Swan ukazují, že už z toho dávno vyrostli a pochopili, že dnešní doba si žádá jiné nároky než osmdesátá léta. "Snake The World" je plnokrevná hardrocková nahrávka, která sice neobsahuje žádný zásadní hit, či novou generační výpověď, s osobitostí je trochu na štíru, ale přesto se dobře poslouchá. I když se nejvíce vsadilo na skladbu „Big Disaster“, patří tahle k těm nejslabším, které „Shake The World“ nabízí. Právě ona v sobě shromažďuje všechna klišé stylu a i když se její refrén zdá být výrazný, působí spíše vlezle. Podobně nezabral ani další „výstavní“ kus alba, polobaladická „Make It There“, přestože nabízí o něco lepší materiál než „Big Disaster“ a výrazově se blíží spíše AOR. Jsou zde ale jiné skladby, které tyto dva singly zastiňují.
O albu toho sice moc nevypoví ani natlakovaný energický úvod v podobě titulní „Shake The World“, jenž posluchače vtáhne do děje, to důležitější se odehrává spíše v druhé polovině alba, konkrétně od skladby „Long Road To Nowhere“. Zde Black Swan jako kdyby přehodili výhybku od stylu, který se snaží být klasickým hard rockem za každou cenu a nasazují vzdušnější výraz. Ten je svěží, pokukuje po AOR, ale nezapře inspiraci ani u hvězdných chvilek Led Zeppelin (chvílemi může připomenout i Kingdom Come z období jejich slavných prvních dvou desek). Právě „Long Road To Nowhere“ nastartuje skvělou jízdu závěrem alba, kdy hvězdnými okamžiky svítí i „Sacred Place“ a dramatická „Unless We Change“, která si zakládá na střídání ostrých hardrockových temp a volnějších poloh, v nichž se Black Swan dotýkají spíše poprockového vyznění. Výborně pak zní i závěrečná balada „Divided/United“. Ta sice na první poslech může působit trochu unylým dojmem, ale už v první části, kterou uvede klavír a drobné vstupy Beachovy kytary, ji doslova prozáří precizní McAuleyho hlas, jenž je ve svých skoro sedmdesáti letech výtečným pěvcem, který strčí do kapsy nejednoho vrstevníka, byť mediálně více protěžovaného. V druhé polovině skladby se kapela rozjede na vyšší obrátky a otěže přebere zejména Beach s dlouhými kytarovými sóly.
Black Swan vcelku překvapili. Otázka je, jak dlouho tito muzikanti spolu vydrží. Mají řadu závazků ve svých domovských partách, a to nejsou zrovna nejlepší výchozí podmínky pro vznik nové kapely. Rozpadu Black Swan by ale na rozdíl od podobných projektů byla škoda. Je vidět, že společná chemie mezi touto čtveřicí funguje, což je základní parametr pro nahrání kvalitní nahrávky. A tou „Shake The World“ bezpochyby je...
|
