Kdyby na světě fungovala čiročirá spravedlnost, nebylo by nutné v souvislosti s druhým albem amerických symfonických vypravěčů Seven Spires zmiňovat kolegy Avanatsia či Paeth`s Master Of Ceremony. Jenže právě v těchto spolcích se všestranná zpěvačka Adrienne Cowan přece jen zviditelnila víc, než u svého domovského působiště. Ovšem kdyby to bylo dobré k tomu, že si příznivci tvrdší muziky díky této Adriennině kooperaci najdou cestu i k albu „Emerald Seas“, zaplaťpříroda za to. Kdyby na světě fungovala čiročirá spravedlnost, objevilo by se v předchozích řádcích jméno kapely nejméně tak často, jako jméno zpěvaččino. Byť Adriennin nespoutaný hlas je velkým (a občas dominantním) lákadlem, mužská část Seven Spires ve své nápaditosti, barevnosti a přesvědčivosti rozhodně ani o píď nezaostává. Výsledkem je pestré album, na kterém o dramatičnost, soundtrackovost, agresivitu i romantiku není nouze.
V dějové linii koncepčního alba se Seven Spires vrací k hlavní postavě z debutové desky, přičemž časově se v tomto vyprávění posunují zpátky ještě před samotný debut. Z hudebního hlediska se vydávají přesně opačným směrem – „Emerald Seas“ je bohatší, košatější, propracovanější, dotažené do posledního detailu a díky své náladové rozmanitosti vytváří dokonalý příběh, plný děje, poutavé gradace i finálního uvolnění. A co je hlavní – náladová proměnlivost je sice nejhmatatelnější díky širokému spektru Adriennina projevu, i hudba samotná však tyto změny plně zachycuje. Vezměte skladbu „Ghost Of A Dream“, která po plynulém přechodu z příjemně atmosférického intra „Igne Defendit“ přejde do křehké zpěvné elegance, podpořené akustickou kytarou, decentními bicími i přemýšlivým kytarovým sólem, aby v závěru Adrienne naznačila, že umí být nejen šarmantní dáma, ale i vzteklá dračice. Postavte ji vedle „Every Crest“, kde v duchu krásky a zvířete v jedné osobě Adrienne své hlasivky nejprve nabarví smyslností, aby si vzápětí od plic zařvala, a do naprosté opozice nasaďte zásnuby hrubosti se vzdušností v nejdramatičtější kompozici „Drowner Of Worlds“ (Adrienne zde skřípe jak stará čarodějnice i vypjatě řve a přetahuje se o pozornost s andělskými vokály), abyste se vrátili do pohádkové zasněnosti v „Bury You“, či se nechali zklidnit v instrumentálním titulním soundtrackovém pohlazení. Tím výčet barev tohoto alba není zdaleka vyčerpán, každá ze skladeb tvoří důležitý střípek velmi povedené mozaiky.
Beru zpět své tvrzení, že v porovnání s Paethovými Masters Of Ceremony Adrienne Cowan ve Seven Spires tolik nepředvede své nekonečné hlasové možnosti. Na „Emerald Seas“ je plně využila a protože se Seven Spires vytáhli i autorsky a zvukově (bodejť, když za mix a mastering jsou zodpovědní Sascha Peath a Miro Rodenberg), je jasné, že tahle dramatická metalová pohádka, která přes všechnu svojí barevnost drží dokonale pohromadě, nabídne strhující děj, explozi všemožných nálad i nezkrotnou bouři emocí.
|