Kdeže časy HIM jsou…, a tak mají kapely jako Vlad In Tears volné pole působnosti. Je fakt, že když si smutnilovskou scénu tato čtveřice s italskými kořeny a sídlem v Německu nepodmanila s žádným ze svých dosavadních šesti řadových alb (což za třináct let působení není zase tak málo) tak jako jejich finští kolegové, jen těžko se jim to povede s aktuální novinkou „Dead Stories Of Forsaken Lovers“. Ale upřímně řečeno, z této desky ani nemám pocit, že by hlavní snahou kvarteta Vladů bylo prvoplánově rozslzet zástupy posmutnělých duší. Z jejich potemnělého rocku je melancholie sice výrazně cítit, zároveň však Vlad In Tears do některých melodií (v základní části) alba dávají dostatek energie, lehké agresivity, či skočnosti, takže dění je dostatečně pestré a deska velmi příjemně pulsuje.
Hned úvodní šlapající „We Die Together“ se silným nádechem starogotiky v duchu To/Die/For, chytlavým refrénem a poměrně mrazivou pointou láskyplného vyznání, je přesně tím typem skladby, který posluchače může rozpumpovat a rockově kousnout, „Felt No Pain“ s celkem výhružně znějící kytarou a decentní příměsí punkové dravosti, krocené zastřeným hlasem i studeně znějícími klávesami, či velmi dobře stupňovaná intenzita v gotikou nasáklé melodické „Broken Dreams“ s působivým proplétáním hlasů tento pocit ještě zesilují. Mohlo by se zdát, že v rychlejších a dravějších tempech jsou Vlad In Tears nakonec překvapivě silnější. A faktem je, že v základní části alba pomalejší skladby na ty výše jmenované kvalitou až tak úplně nestačí. Jenže Vlad In Tears mají v záloze žolíka…
Akustickým přídavkem sedmi skladeb (je mezi nimi i „Man In The Box“, vypůjčená od Alice In Chains, emotivní prim však hrají finální „You`ll Come Back To Me“ a „Entrapped Soul“) Vlad In Tears trochu popírají úvodní tvrzení, že nehrají primárně cíleně na city, neboť téměř celá druhá polovina desky se nese výhradně na pomalých vlnách trudomyslnosti, ale svým způsobem se jedná o velmi chytrý tah, protože v těchto polohách jsou Vlad In Tears velmi jistí, lídr kapely Kris dostane ještě větší příležitost předvést, jak emotivně dokáže propnout své hlasivky i dokázat, že piáno je pro kapely tohoto ražení nesmírně účinná zbraň. Navíc předchozí porce živějších skladeb je natolik výživná a melodie natolik silné, aby tento vláčný závěr nehrozil nějakou zásadnější ztrátou posluchačské pozornosti. A tak se tahle víc než hodinová porce muziky, ve které si ruce podává sladkobolnost s kousavostí, dá ve společnosti Vlad In Tears prožít velmi příjemným způsobem od začátku až do konce.
|
