Historie v přímém přenosu. Jenže kdo jiný už by měl mít právo courat se po metalovém pravěku, než pražská parta Doktor Triceratops, navíc, když i do názvu své novinky „Old Skull Metal“ vetknula odkaz na léta minulá. Připočtěte k tomu fakt, že kořeny kapely sahají do osmdesátých let minulého století, skutečnost, že jediná dvě řadová alba vyšla v prvních letech tohoto tisíciletí, při poměrně silné muzikantské fluktuaci je však jediným pamětníkem obou řadových alb už pouze kytarista Michal Randy Rotter, na jehož bedra padá autorská i produkční stránka novinky.
I když se Třírohá tvář s akademickým titulem hlásí k metalcorové, potažmo crossoverové škatulce, s odkazem na výše popsané kořeny bych se držel prostého zařazení do metalu staré školy (nedala by se nakonec v názvu alba při troše fantazie a jazykové (ne)obratnosti najít přesně tato nápověda?). V základu je použit dřevní heavy metal, do kterého se míchají thrashové i punkové výhonky, a propojení s corovou scénou by šlo dešifrovat díky docela intenzivně uřvanému a našlápnutému projevu Ondřeje Černého. „Old Skull Metal“ stojí na hodně průhledných a velmi jednoduchých melodiích (i riffech) až kdesi na hraně (z obou stran) určitého neotesaného primitivismu. Ten podtrhují i hodně nekomplikované texty s říkankovým frázováním.
Jestliže ve vás předchozí řádky vyvolaly pocit, že půjde o docela prvosignální muziku, pochopili jsme se. Jenže zároveň je třeba zdůraznit, že do téhle staromilsko nostalgické prostoty (u níž se občas můžete chytit u pocitu, že vám nálada či nápad připadají povědomé, a klidně může jít o nějakou lokální zábavovou kapelu z osmdesátek) kluci nacpou hromadu energie, která když se potká s dobrým nápadem, je to docela přitažlivá zábava, jako v úvodní uštěkané „V síti“, jež plně prozradí, o co na desce půjde a čpí z ní bezprostřednost a přímočarost, nebo v rytmicky výrazné „Saj mou krev“ se špetkou béčkové strachopudnosti, která se do závitů zavrtá taky velice snadno. Na druhé straně v okamžiku, když se Doktor Triceratops pustí do řešení sociálních témat („Co se tady děje“, „Najdu v sobě klid“), vsadí-li na sportovní tématiku (byť smekám před kapelou, komu tuhle svoji uhalekanou „hymnu“ věnovala), či se definitivně ztratí v minulosti využitím starší skladby „Na rohu Belgický (20 let)“, k přežití hudebního primitivismu se jeví ideální navolnit mozkové buňky nějakým vhodným povzbuzovadlem.
Pokud jsem někdy v minulosti použil frázi „nehledejte v tom žádné složitosti“, s „Old Skull Metal“ získala nový rozměr. Nicméně pár skladeb dokáže podvědomě tělo rozpohybovat a o to na téhle desce jde především.
|
