„Dám si jedno pivo“, „Banda kreténů“, „Na co sáhnu to mi jde“. Výčtem názvů necelé poloviny skladeb ze čtvrtého alba novojičínské party Dr. Hekto se snažím naznačit jednu věc, kterou celkem jednoznačně vyjadřuje i samotný název kapely. Samotní Dr. Hekto se ve své historii přiznávají k tomu, že když v první polovině devadesátých let začali muzicírovat, věnovali se pivnímu rocku. I když kapelou občas zavál vítr personálních změn (v tomto případě spíš kolotoč, protože u téhle party zřejmě platí, že „dobří holubi se vracejí“ nejen do sestavy, ale i ke svým nástrojům), v průběhu kterého se Dr. Hekto měl začít vzdalovat své pivní podstatě, troufnu si tvrdit, že původní pupeční šňůra rozhodně přetržená nebyla. A ač nejsem kdovíjakým zastáncem této subscény, v případě Dr. Hekta s potěšením hlásím, že po ochutnávce alba „Nová zem“ budete mít sice celkem slušný knírek od pivní pěny, ale rocková podstata kapely je přece jen silnější než odér nazrzlého moku, takže „Nová zem“ rozhodně není o plánovaném útoku na nultou signální.
Co prakticky na celém albu spolehlivě funguje, to je energičnost skladeb, melodická chytlavost refrénů, přístupné a zároveň akční riffy a šikovná kytarová sóla, která se vyhýbají samoúčelnosti a skladbu zpravidla dobře rozvíjejí, to vše zasazené někam do území mezi D.N.A., Kabát, Harlej a Hysterii. Připočteme-li k tomu stylově ideálně vybarvený přibroušený hlas Rosti Halašty, čistý, čitelný a příjemně řízný zvuk a celkovou přímočarost nahrávky, je velice zdravý základ položen. Tradiční „ale“ může představovat lyrická složka. Ke cti Dr. Hekta je možné připočítat fakt, že byť nejsou kdovíjací básníci a výše zmíněné party jsou v této disciplíně přece jen o krok dál, při svém zacházení s texty nepotřebují (ve většině případů) mateřský jazyk nepřirozeně ohýbat a kroutit, sem tam jim z toho vypadne i neotřelý nápad, a když už si musí nějakou berlí vypomoct („Poslanec náš“, „Nemám nápad“), nepůsobí to kdovíjak násilně. V součtu všech těchto položek skvěle šlape zklidněná a dobře vypointovaná „Dej mi čas“, přesto se jako větší tahák jeví úvodní rocková pohodovka „Na co sáhnu to mi jde“, či optimistická titulní „Nová zem“ s velmi vzdušným sborovým nápěvem (není náhodou, že kromě silné a přirozené zpěvnosti právě v těchto skladbách v textu zajiskří vtip) a samozřejmě nezbytná dávná pivní hymna kapely „Dám si jedno pivo“.
Dr. Hekto jsou přesně tím typem kapely, která, pokud by měla potřebu svoji tvorbu zaštítit oblíbenou hláškou o tom, že „jenom chtějí bavit lidi“, tak jí to bez výhrad uvěřím. „Nová zem“ je praktickou ukázkou toho, že bavit lidi nekomplikovanou, sympatickou a upřímnou muziku jde celkem snadno i bez nějakého podbízení se.
|
