Asking Alexandria jako kdyby se od odchodu zpěváka Dannyho Worsnopa nemohli pořádně nadechnout a knockoutovat své fanoušky, jak bylo jejich zvykem do výtečného (nejlepšího) alba „From Death To Destiny“. Právě po něm rozezlený Worsnop práskl dveřmi a vydal se na sólovou kariéru, která s původním metalcorem Asking Alexandria neměla vůbec nic společného. Jeho místo obsadil ukrajinský mladík Dennis Stoff, ovšem s „The Black“ to nebyla zrovna trefa do černého, přestože po hardrockově experimentální "Experimentalni From Death To Destiny" se kapela uchýlila k většímu množství elektroniky a částečnému návratu k metalcoru. S tímto trochu podivně znějícím alternativním ražením pokračovala před třemi lety i na bezejmenném album, které mělo znamenat triumfální Worsnopův návrat, ovšem přineslo spíše rozpačité reakce.
Teď jsou tu Asking Alexandria zpět s deskou „Like A House On Fire“ a jsou zase jiní. Dospělejší, kompozičně více vypracovaní, ovšem metalcoru definitivně zbaveni a víc popoví. Fanoušci prvních dvou (trochu naivních) alb „Stand Up And Scream“ a „Reckless & Relentless“, kteří v poslední době při poslechu novějších desek spíše skřípou zuby, „Like A House On Fire“ nepřijmou a nad kapelou definitivně zlomí hůl. Nečekejte zde žádný metalcore, electronicore ani tvrdé hardcorové pnutí. Nic z toho tady není. Novinka je vyzrálá poprocková kolekce, která stojí na hardrockovém základu, (částečně) metalcorovém zvuku a především na Worsnopově vyzrálém hlase, kde už není místo pro žádné screamy, ale jen pro čistý projev, který jej definitivně zařazuje do jedné lajny s jeho idoly Sebastianem Bachem (ex-Skid Row) nebo Davidem Coverdalem (Whitesnake). Je tedy „Like A House On Fire“ zradou na starých fanoušcích?
Z části určitě ano, protože poslechnete-li si ji hned po debutu „Stand Up And Scream“, těžko uvěřite, že to hraje jedna a ta samá kapela, navíc ve stejném složení. Asking Alexandria se vlastně děje to samé, co konkurečním a dříve těžce metalcorovým kapelám, které chtějí dobýt první příčky hitparád a tomu přizpůsobují svůj sound. Jenže v tomto okamžiku evoluce, kterým prochází řada metalcorových kapel, se odděluje zrno od plev, přiřemž přežijí jen ti nejsilnější. Asking Alexandria tento křest ohněm podstupují na „Like A House On Fire“ a nutno podotknout, že oproti konkurentům se jim povedl náramně. Není bez chyb, ale ukázal kapele cestu, kudy se bude možné ubírat dál. Nejde o tvrdost, i když úvodní a zároveň titulní skladba ještě přiloží pod kotel několik metalcorových kytar a nabroušený Worsnopův zpěv, ale už na ní je slyšet, že ambice jsou úplně jiné. Tohle je skutečně pop rock, hraný ještě tvrdě, ale s citem pro pořádnou melodii, i když notně uhlazenou.
Aby se staří fanoušci nevylekali úplně, jsou na začátku alba „They Don`t Want What You Want (And They Don`t Care)“, „Down To Hell“ a „Antisocialist“, které jsou energicky našlápnuté, mají docela silný základ v moderním hard rocku, třeskuté melodie a i ten nejzarputilejší příznivce starých pořádků musí uznat, že Asking Alexandria v nich předkládají opravdu dobré skladby. Podobnou sílu mají ještě „No Turns To One“, „It`s Not Me (It`s You)“„Take Some Time“ nebo částečně i závěrečná „Lorazepam“, v nichž kapela sešpláne plyn na podlahu a předkládá hity s výraznými refrény. Problémem jsou však poklidnější skladby, kterých kapela sází víc, než je zdrávo. Začne s tím v „I Don`t Need You“. Po úvodní čtveřici to působí jako vítané osvěžení, ale Asking Alexandria se začnou v baladických polohách utápět čím dál častěji. To, co u „I Don`t Need You“ nebo u „All Due Respect“ nevadí, jelikož se jedná o dobře napsané písně (navíc nazpívané sebejistým Worsnopem), začne u „Here`s To Starting Over“ a „What`s Gonna Be“ povážlivě nudit, což nakonec nezachrání ani tuctová (částečně metalcorová) vypalovačka „The Violence“. Deska je proto při svých patnácti položkách zbytečně dlouhá a její poslední část se vyloženě rozplizne do neurčité barvy a tvaru.
I tak „Like A House On Fire“ představuje přerod kapely, který se vcelku povedl. Na působivosti mu ubírá zbytečně sterilní zvuk, který postrádá část rebelství z dob „From Death To Destiny“, a samozřejmě výše zmíněné baladické kousky. Pokud by Asking Alexandria zkrátili novinku o (cca) pět skladeb, ponechali ty energičtější a rockovější kusy, možná by přišli se svou nejlepší deskou. Takhle „Like A House On Fire“ představuje slušný příslib do budoucnosti, která je však všechno jiné, než metalcorová.
|
