Kapela Sojourner by klidně mohla dávat lekce ze zeměpisu - zpěvák je Američan, žijící ve Švédsku, kytarista je z Nového Zélandu, bubeník z Itálie, basák z Anglie a kytaristka/zpěvačka ze Skotska. To musí značně stěžovat proces nahrávání, ale díky technologiím to (zdá se) klape. Však za pouhých pět let existence kapela stihla nahrát tři desky. Tu nejnovější „Premonitions“ už dokonce u velkého labelu. Popularita Sojourner prudce roste, na poměry atmosférického black metalu vcelku překvapivě.
„Premonitions“ má krásný obal, což ovšem platí pro všechny dosavadní nahrávky Sojourner. Rovněž booklet je bohatě ozdoben krásnými černobílými kresbami. Vizuálně máte pocit, že půjde o pohádkovou hudbu, což není daleko od pravdy. U Sojourner jde především o atmosféru, což ostatně napovídá zmíněný žánr.
Album má osm skladeb a bez pár minut hodinovou stopáž. Je to na jednu stranu velká porce, na druhou ale kapela nenudí a předkládá dostatečně pestrý materiál.
Úvodní „The Monolith“ začíná klavírem a překvapí tím, že zpívá kytaristka Chloe. A činí tak velice líbivě, až si člověk řekne, zda nepřehodil alba a nepouští si nějakou mainstreamovější kapelu. Skladba se ale majestátně rozvíjí a brzy je z ní atmo-blackový monument. Jde o jeden z těch „kratších“ songů od Sojourner a především melodičtějších. Chloe a „chrlič“ Emilio jsou tu rovnocennými partnery. Nechybí ani pro kapelu typické folkové prvky v podobě zvuku píšťaly. Dvojice písní „Eulogy For The Lost“ a „The Apocalyptic Theater“ představuje klasické Sojourner. Jedním dechem lze dodat i typický atmo-black metal. Podobné postupy volí mnoho kapel, ale v podání Sojourner to má šmrnc. Posluchače může zaujmout masivní zvuk a mnoho detailů, které lze zkoumat. Ať už jde o trochu schované folkové melodie, bohaté riffování a mnoho kytarových vyhrávek. Blackový skřehot Emilia si užijete do sytosti, ale princeznovský hlas Chloe je slyšet také poměrně často. Tempo je převážně svižné, někdy dokonce zazní blast beaty, jindy hudba sklouzává až k doom metalu.
Prostředek alba skrývá překvapení v podobě doposud asi nejjemnější písně v historii kapely. Balada „Talas“ chytne za srdce a nepustí. Klavír a krásný hlas Chloe stačí k tomu, aby skladba okouzlila. Postupně nástroje přibývají a v závěru se připojí i Emiliův extrémní hlas. „Talas“ je maximálně vygradovaná a hraje na emoce. A daří se to. Sice stojí mimo hlavní styl Sojourner, ale je jedním z vrcholů desky. Nejdelší skladba desky „A Fatal Frame“ se po atmosférickém úvodu vytasí s pořádnou rychlostí a blackovou vichřicí. Při svých změnách tempa chvílemi dokonce připomene atmo-doomový projekt Luna. Přítomností a hrou na kytaru potěší Jostein Thomassen z Borknagar. Klipová „The Deluge“ je nádhera a dokonalost. Melodie, atmosféra, kytarová hra, zpěv, to vše je v perfektní rovnováze a dělá z písně vrchol alba. V rámci žánru úžasně napsaná skladba. „Atonement“ i závěrečná „The Event Horizon“ nejsou tak výrazné, ale to nic nemění na faktu, že jde o skvělé skladby. Sojourner se drží svého klasického stylu a malují krásné melodie a zasněnou pohádkovou atmosféru. Nejedná se o tvrdou nebo „měkkou“ muziku, prostě je příjemná a náladotvorná. V druhé jmenované trochu překvapí epické doprovodné vokály Toma O´Della z Dwarrowdelf.
„Premonitions“ je nesmírně příjemná deska. Nálady, emoce, atmosféra, ale také parádní instrumentální výkony, z nichž vyčnívají propracované a nápadité kytary. Velice dobrý výkon podal zpěvák Emilio. Snaží se znít pestře a i když většinou klasicky blackově křepčí, rád využije i hlubší growl a celkově se snaží nebýt jednotvárný. Chloe svůj jemný hlas na desce využívá možná více než v minulosti, ale má to jediný výsledek – větší chytlavost. Pro někoho možná špatně, ale Sojourner jsou tak oproti jiným žánrovým konkurentům prostě „zábavnější“. Nepřinášejí nic revolučního a mohou připomenout hromadu jiných kapel jako například Eldamar (ti ale prostě nejsou tak zábavní a nápadití), Summoming, či Skyforest nebo Saor. Ačkoliv nejsou kdovíjak originální, Sojourner nepostrádají svou tvář a osobitost. S touto deskou se jim povedlo stvořit velice vyrovnanou nahrávku, která má sice dva vrcholy, ale jako celek zní prostě výtečně.
|
