28.11.2020
METALITE
Švédští melodici se připomínají novou skladbou ..více

28.11.2020
THUNDER AXE
Italská heavymetalová kapela zveřejní 21. února novinku ..více

27.11.2020
VOIVOD
Legendární kanadští progresivisté přicházejí v ..více

27.11.2020
SLAPSHOCK
Smutek zavládl v táboře těchto metalcoristů, majících ..více

27.11.2020
AQUARIA
Brazilská superskupina, působící na poli symfonického ..více

27.11.2020
FUCK THE FACTS
Kanadští grindcoristé slaví dvacet let existence novým ..více






Ross THE BOSS (DEATH DEALER, THE DICTATORS, MANOWAR) - Pro fanoušky budu hrát kdykoliv, stačilo aby DeMaio zavolal
dobrý rozhovor. Rosse jsem viděl naživo 2x a ba ..

LORDS OF BLACK - Alchemy Of Souls, Part I
Uznávám práci, kterou si kapely s každou novou ..

DRACONIAN - Sovran
to Meres: bude a už to nebude příliš dlouho tr ..

DRACONIAN - Sovran
Recenzia na novinku bude? Je to absolútna nádher ..

THEM - Return To Hemmersmoor
Je to na docela dost poslechů, ale vyleze z toho ..

MY DYING BRIDE - The Ghost Of Orion
Dnes mi EP dorazilo. Popravdě slibovat to úplně ..

THIN LIZZY - Thunder And Lightning
Skvělé připomenutí kapely Thin Lizzy, které j ..

KATAKLYSM - Unconquered
Mě to přijde po x letech zase celkem zábavné. ..

THEM - Return To Hemmersmoor
Super deska, recenze přesná, co víc si přát ? ..

MY DYING BRIDE - The Ghost Of Orion
Na youtube jsem narazil na ep z letošního roku M ..




Za poslední měsíc:
OLYMPIC - Kaťata
2353x

AC/DC - Power Up
1485x

PARADISE LOST - Draconian Times
1179x

Petr JANDA (OLYMPIC) - Co smrdělo popinou nebo bylo pomalý, muselo pryč
1145x

ARMORED SAINT - Punching The Sky
1064x

LONEWOLF - Division Hades
917x





článků celkem: 8011
recenzí: 6593
reportů: 573
rozhovorů: 448













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


PARADISE LOST - Lost Paradise

Těžko si pro vznik takového tělesa, jako byly na konci osmdesátých let Paradise Lost, lze představit lepší prostředí než je severní Anglie, kde se těžké mlhy válí nízko nad blaty a slunce svádí svůj marný boj s ponurými mraky, aby alespoň na chvíli zalilo svými paprsky koruny opadaných stromů. Už jen název – Ztracený ráj – nutně působí teskným dojmem, který nevyvolává žádné příjemné asociace. Temnota, dusivá atmosféra, žalozpěv krákajícího havrana, sedícího na špičce stromu, a až do morku kostí pronikající chlad… to bylo prostředí ve kterém si (alespoň ve svých začátcích) tahle pětice libovala. Její všeobjímající smutek a neradostné vyhlídky se měly navždy stát poznávacím znamením a stigmatem…

Paradise Lost přišli na svět ve městě Halifax, které leží v anglickém hrabství West Yorkshire a je známé právě svým nehostinným prostředím, v době všeobecného vzestupu death metalu. Ten se na britské ostrovy dral zpoza oceánu v podobě prvných alb kapel jako Death či Possessed a svedl k sobě dvě zdánlivě nesourodé duše. Milovníka Celtic Frost a německé thrashové scény Nicka Holmese a drsného Grega Mackintoshe, jenž nadevše miloval divoký mix punku, thrashe a crustu. Právě setkání těchto fanoušků tvrdé hudby (někdy na přelomu let 1987 a 1988) předurčilo jejich osud a položilo základ jedné z nejdůležitějších a nejstylotvonějších kapel devadesátých let. K tomu, aby se tak stalo, chyběl sice v té době ještě notný kus cesty, ale semínka úspěchu byla zaseta právě tenkrát v jedné z halifaxských hospod.

Trvalo něco přes rok, než k sobě Holmes s Mackintoshem našli vhodné spoluhráče a než se kapela sehrála. Nakonec se sestava ustálila a po boku ústřední dvojice stanul druhý kytarista Aaron Aedy, basista Stephen Edmondson a bubeník Matthew Archer, tedy trojice stejně smýšlejících podivínů. Rodící se death metal, který v popularitě u dospívající mládeže začal těžce válcovat thrash i klasický heavy metal, se ukázal být tím stylem, který je spojil pevným poutem. Paradise Lost, kteří si zvolili jméno podle kolosální epické básně anglického spisovatele Johna Miltona z roku 1667, popisující vypuzení Satana z ráje, však už od počátku dávali divokému death metalu trochu jinou příchuť. Libovali si v ponurých a někdy až k uzoufání pomalých tempech, v nichž nebyla nouze o inspiraci u raných Black Sabbath. Právě s takovým materiálem v zásobě a třemi demosnímky („Frozen Illusion“, „Paradise Lost“ a „Place Of Desolation“) natočili už pod křídly nezávislého vydavatelství Peaceville Records na konci roku 1989 svůj první a vcelku nesmělý počin.

Ten se objevil v únoru následujícího roku a zacílil spíše na věrné fanoušky, které si kapela nasbírala během doby, kdy s materiálem, jenž se na debutu „Lost Paradise“ objevil, koncertovala po undergroundových klubech kolem rodného města. „Lost Paradise“ není až tak dobré a zvlášť výjimečné album. Je na něm slyšet nevyzrálost materiálu a skladby samotné, až na pár výjimečných míst, neobsahují mnoho z toho, co udělalo tuhle kapelu v dalších letech tak skvělou a průkopnickou. Deska spíše cituje trendy a klišé dané doby. Po ponurém (a nic moc vypovídajícím intru) nastoupí tvrdý riffy, podladěné kytary a Holmesův ještě ne zcela vyspělý murmur. Jeho záhrobní chrčení nastartuje svižnější skladbu „Deadly Inner Sense“, jež však podstrádá invenci a technickou zdatnost zámořských vzorů. Mackitosh se v sólech už ukazuje jako potenciálně zdatný hráč, ovšem stále se jedná jen o záblesky jeho budoucího umu.

Jsou zde sice i lepší chvilky, ve kterých lze už cítit závan kreativity a toho, co přijde v příštích letech, ale pořád se jedná jen o střípky do budoucí mozaiky. Nejdůležitějším kouskem se nakonec stala stará skladba „Frozen Illusion“, v níž už Mackitosh začíná tříbit svůj specifický styl, ovšem stále ještě klade důraz spíš na zatěžkané riffy, a křišťálově čisté tóny, jimiž se v příštích letech tak proslavil, jen probleskují pod nánosy sludge/doommetalových poryvů kytar. Dobré sólo pak tento hráč zasadil do věci „Paradise Lost“, ovšem v titulní instrumentálce „Lost Paradise“ trestuhodně nevyužívá poskytnutého prostoru, čímž přijde celá atmosféra a nápad vniveč. Nepřesvědčivým prvkem je i vokální projev Nicka Holmese, který postrádá budoucí expresivitu a topí se v nemelodických pasážích, kde svůj hlas využije pouze k deklamovanému murmuru a nikoliv k nějakým zásadním vokálním kouskům.

Pokud se podíváme na budoucí velkou doom/gothic metalovou čtyřku devadesátých let, tedy Paradise Lost, My Dying Bride, Anathema a Tiamat, vidíme prakticky totožný případ. Stejně jako u ostatních tří kapel je debut „Lost Paradise“ rozpačitým dílem, které dokumentuje sklepní začátky a teprve se po scéně rozhlíží. Bez něho byl sice příběh této kapely nebyl kompletní, ovšem pro její další vývoj a slávu nebyl nijak směrodatný.

Pepsi Stone             


www.paradiselost.co.uk

YouTube ukázka - Frozen Illusion

Seznam skladeb:
1. Intro
2. Deadly Inner Sense
3. Paradise Lost
4. Our Saviour
5. Rotting Misery
6. Frozen Illusion
7. Breeding Fear
8. Lost Paradise
9. Internal Torment II

Sestava:
Nick Holmes - zpěv
Greg Mackitosh - kytara
Aaron Aedy - kytara
Stephen Edmondson - baskytara
Matthew Archer- bicí

Rok vydání: 1990
Čas: 40:49
Label: Peaceville Records
Země: Velká Británie
Žánr: death/doom metal

Diskografie:
1990 - Lost Paradise
1991 - Gothic
1992 - Shades Of God
1993 - Icon
1995 - Draconian Times
1997 - One Second
1999 - Host
2001 - Believe In Nothing
2003 - Symbol Of Life
2005 - Paradise Lost
2007 - In Requiem
2009 - Faith Divides Us - Death Unites Us
2012 - Tragic Idol
2015 - The Plague Within
2017 - Medusa
2020 - Obsidian

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 08.10.2020
Přečteno: 1024x




počet příspěvků: 10

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Tak rozbieha sa...15. 10. 2020 19:55 Meres
Dakujem za serial o...9. 10. 2020 21:36 Demonick
Pepsi StoneOk dík...9. 10. 2020 10:27 Metal fan
Jenze PL zacali...8. 10. 2020 21:00 Pepsi Stone
-A navíc PL vydali...8. 10. 2020 19:40 Metal fan


 
Metalforever.info © 2006 - 2020     RSS - články

stránka byla načtena za 0.39445 sekund.