V Kansas v současnosti zjevně panuje pohoda. I když skalní stále litují odchodu původního vokalisty Stevea Walshe, který kapelu opustil v roce 2014, musí i oni uznat, že až s příchodem Ronnieho Platta na místo frontmana je legenda jako pokropená živou vodou. O tom svědčí fakt, že Kansas od roku 2000 až do Walshova odchodu studiově mlčeli a comebackovou desku „The Prelude Implicit“ vydali s Plattem jako s čerstvým nováčkem v sestavě. Walshovi je dnes dobře na sólové dráze, na níž před třemi lety vydal velice dobré album „Black Butterfly“ (hity jako „Dear Kolinda“ a „Winds Of War“ patří do ranku nezapomenutelných) a Kansas jsou dnes právoplatná kapela v čele s Plattem. Došlo ale k jedné změně v sestavě, která se v kontextu nového alba „The Absence Of Presence“ jeví jako hodně důležitá. Po čtyřech letech kapelu v roce 2018 opustil klávesista Dave Manion a jeho místo obsadil někdejší spolupracovník Yes a Meata Loafa Tom Brislin. A byl to právě on, kdo s kytaristou Zakem Rizvim, dalším poměrně novým členem v sestavě, napsal tuto desku.
Mimo skladatelský proces kupodivu zůstal jak kytarista Rich Williams, tak bubeník Phil Ehart, jediní muzikanti z původní sestavy Kansas. Ovšem pokud se podíváme do minulosti, tento fakt není až tak překvapivý, protože skladatelské otěže v minulosti (včetně megahitu „Dust In The Wind“) třímali dnes už bývalí členové, jak Walsh, tak kytarista Kerry Livgren. A proto se dá u Kansas mluvit o přirozeném vývoji, neboť trademark kapely je na novince zachován a i ta pokračuje tam, kde kapela začala v sedmdesátých letech. Jistě, dnes už ten dopad ani invence nemohou být takové, jako v dobách alb „Leftoverture“ nebo „Point Of Know Return“, ale Kansas si vždy zachovávali úroveň i na pozdějších albech, kdy už se jim vyhýbaly hitparádové úspěchy a kdy se pohybovali mezi plnou činností a rozpadem.
„The Absence Of Presence“ proto nijak výrazně nevybočuje z diskografie kapely a tvoří tak kvalitativně hodně podobného nástupce čtyři roky starého vydařeného počinu „The Prelude Implicit“. Výchylky jsou skutečně jen minimální a to vzhledem k tomu, že už na minulé desce držel skladatelské otěže Rizvi. Zde on i nováček Brislin, vydatně poučeni typickým rukopisem kapely, připravili devět kvalitních skladeb, které sice postrádají výraznější hitové ambice, ale dohromady spolu tvoří sevřenou nahrávku v duchu klasických alb. Nemusíme snad proto mluvit o tom, že všechnu sílu koncentrovali do titulní osmiminutové skladby, jež album otvírá, protože to je právě ona, která se pohybuje na tenké hranici mezi hard rockem a progem, a nepostrádá všechny potřebné ingredience typického stylu Kansas.
Místy je novinka sice trochu více orientovaná na prog rock, než by se dalo čekat, ale jsou to proti minulým albům jen takové drobné odchylky, neboť šablona už je dávno jasně daná a jede se podle ní. Souhrou kláves a kytary může „Throwing Mountain“ více připomenou například dnešní Deep Purple (vždyť také Steve Morse byl kdysi členem Kansas), ovšem je zde opět zvuk violy, tedy nástroje, který kdysi odlišil tuhle kapelu od zbytku scény. Nejpřístupnějšího momentu se pak posluchači může dostat v „Circus Of Illusion“, uvozené romantickým úvodem a slokou, která ve spojení se zpěvným refrénem zasahuje až do teritoria arena rocku. Tato skladba stojí v přímém kontrastu se závěrečnou „The Song The River Sang“, u které jsou stěžejní progresivní momenty a dramatická atmosféra, spojená s epičností a sólovými výlety jednotlivých muzikantů.
To jsou atributy, na které jsou fanoušci Kansas léta zvyklí a proto „The Absence Of Presence“ představuje klasické album souboru. Možná trochu méně výrazné a nápadité než byla předchozí deska, ale stále ještě dost osobité a kvalitní, aby si udrželo čestné místo v diskografii vedle perel z let 1975 až 1979. Do tehdejší formy se Kansas už pochopitelně nikdy nevrátí, ale na druhou stranu jsou jednou z kapel té doby, které její nové desky rozhodně ostudu nedělají.
|
