Rok 2001 znamenal pro Moonspell vydání pátého studiového alba. Na něj si kapela přizvala finského producenta Hiili Hiilesmaaho, který byl znám svou prací pro HIM či Sentected. Ten měl možná vliv na to, že album „Darkness And Hope“ nepokračovalo v experimentech z let předešlých. Industrial zmizel a přednost dostal klasický gothic rock či metal.
Úvodní titulní skladba dokladuje návrat ke klasičtějšímu gotickému zvuku Moonspell s jedním velkým „ale“. Zní poněkud krotce. S trochou představivosti by se mohlo jednat o skladbu podobnou výše zmíněným kolegům. Poněkud nevýrazný otvírák vystřídá daleko energičtější „Firewalking“. Svižný gothic rock/metal v podobě, jakou můžete znát i z pozdějších desek Moonspell (třeba „Extinct“). Dokonce si Fernando na chvilku provětrá i svůj growl. Stále ale platí, že píseň má vzdušný měkký zvuk, pěkně se poslouchá a i přes metalovost nepůsobí agresivně. Následná „Nocturna“ je nevětším hitem alba a patří mezi nejznámější písně kapely. Tahle přímočará gothic rocková pecka se ihned zažere do paměti a patří mezi často hrané kousky na koncertech.
I příjemně svižná pohodovka „Heartshaped Abyss“ pokračuje v krasojízdě. „Devilred“, nabídne výraznějí klávesy a celkové přitvrzení. Je silně znát vliv The Sisters Of Mercy, refrén je chytlavý, ačkoliv se Fernando pěvecky „nepřetrhne“. Závěr potěší fanoušky lačnící po extrémnější tváři kapely. „Ghostsong“ ale zatáhne za ruční brzdu. Hudba zpomalí a píseň zní trochu jako ukolébavka. Mírně popová věc nabídne sice chytlavý, ale možná až moc sladký refrén a Fernandův zpěv zde nezní zrovna příjemně. „Rapces“ je variabilní věc, která klame tělem. Zní chvilku skoro synth-popově, pak zase goticky, poté rockově a nezapomíná ani na metalové výpady. Na metalovou notu je soustředěna i „Made Of Storm“. Nabídne agresivní vokály, nápadité bicí a také trochu elektroniky.
Závěr desky je bohužel nevýrazný. Moonspell v posledních dvou skladbách už nepřijdou s ničím zajímavým.
Na limitované edici desky naleznete ještě tři přídavky - portugalsky zpívaný cover „Os Senhores da Guerra“ od Madredes (portugalské hudební seskupení, kombinující lidovou hudbu s modernějším folkem). není v provedení Moonspell špatný, ale nijak neoslní, stejně jako další výpůjčka .“Mr. Crowley“ od Ozzy Osbournea , kterou kapela šikovně zahalila do gotického kabátku, ale znovu nic výrazného nenabídne. Třetí do party je předělávka „Love Will Tear Us Apart“ od Joy Division.
„Darkness And Hope“ zní obyčejněji než ostatní desky Moonspell. Portugalci zde sázejí na jednoduchost a přímočarost. Album není vůbec špatné, ale ve výsledku není kdovíjak výrazné. I později přijdou další desky, které sázejí na jistotu, ale na rozdíl od „Darkness And Hope“ vždy přinesly velice silný materiál, který prostě baví. Pro kapelu je deska zásadní tím, že přinesla velký hit „Nocturna“.
I když hodnotím „Darkness And Hope“ jako nejméně zajímavou nahrávku Moonspell, přesto byla úspěšná. V domácím Portugalsku se vyhoupla na první místo v prodejní hitparádě, dobře si vedla i ve Finsku (21. místo) či tradičně v Německu (43. místo). Kapele se dařilo, ačkoliv tak hojně nekoncertovala jako v minulosti. Moonspell se uvelebili v klasickém gothic metalu a připravovali další album. Jeho vydání však předcházela nepříjemná změna. V kapele skončil baskytarista Sérgio Crestana.
|
