Na americké zpěvačce Janet Gardner je jasně vidět, jak jí odchod z lůna domovských Vixen prospěl. Jestliže její někdejší kapela vydala v novém tisíciletí jen jednu studiovou desku, podivnou „Live & Learn“, navíc nahranou v pochybné sestavě (bez Janet) a o novince stále jen dokola mluví a skutek utek, sympatická rodačka z mrazivé Aljašky je v posledních letech nebývale činná. Spolu se svým manželem Justinem Jamesem vypouští do světa za poslední čtyři roky už třetí album. A to už ledacos značí její o umělecké formě současných dnů. Lze předpokládat, že by se Janet ve Vixen jen trápila a narážela na neochotu svých spoluhráček tvořit novou hudbu. Snad jen kromě dob největší slávy Vixen nikdy nebyla tak aktivní jako v těchto dnech. Může to být i zásluha jejího manžela, dávného spolupracovníka kapel Tyketto nebo Collective Soul, který se stal v současné době jejím plnohodnotným parťákem a jeho jméno figuruje na obalu desky. To není to jediné, co se u této autorské dvojice oproti minulým dvěma deskám změnilo.
Ať si vezmeme bezejmenný debut z roku 2017 nebo loňskou „Your Place In The Sun“, byla na nich hudba s výrazným otiskem Janet Gardner, známým z prvních dvou desek Vixen, ale obě alba poznamenal i mnohem modernější přístup ke kompozičnímu procesu. Zejména debut „Janet Gardner“ (ale i „Your Place In The Sun“) odrážel vliv současných trendů v rockové hudbě, Janet se nebála elektroniky ani vzdálených názvuků metalcoru. Byla to jedna z možných cest a nejeden příznivec kvitoval, že zpěvačka nezůstává stát na místě a monitoruje dění na současné scéně. Se „Synergy“ je všechno trochu jinak. Deska je totiž rázným bouchnutím do stolu, Janet i její manžel nastoupili nekompromisní trend návratu k prvním dvěma albům Vixen. Zde už se na žádné modernosti nehraje. Mohlo by se dokonce říct, že Janet se „na Synergy“ vrací do dob své největší slávy a rozpuku.
O Vixen se na konci osmdesátých a začátku devadesátých let mluvilo jako o ženské odpovědi na Poison. Jejich hudba čtveřici původem z Pennsylvánie ledacos dlužila, ale už v roce 1988 ukázala potenciál muzikantek, které dokázaly složit výbornou skladbu a vydat se (hlavně na „Rev It Up“) vlastní cestou, jejich tvorba už byla rozpoznatelná a charakteristická. Po definitivním rozštěpení sestavy v roce 2018 a odchodu Janet na sólovou dráhu je jasné, kterou hudebnicí byla tvorba Vixen ovlivněna nejvíce. A „Synergy“ tento fakt odhaluje v plné nahotě. Jestliže u předchozích dvou desek se mluvilo o tom, že by dnes mohly Vixen znít přesně takhle, kdyby u nich Janet zůstala, „Synergy“ přímo navazuje na „Rev It Up“. Jak svým rukopisem, výrazem, atmosférou, tak i nablýskaností a hitovostí. Pokud totiž chcete slyšet pokračování takových hitů jako „How Much Love“, „Streets Of Paradise“, „Fallen Hero“ či dokonce titánské balady „Love Is A Killer“, jste tentokrát na správné adrese.
„Synergy“ je přímým pokračovatelem alba „Rev It Up“. Není jeho jednovaječným dvojčetem, přestože nástup do ultimativní hitovky „Wounded“, otevírající album, je prakticky totožný s tím, kterým začínala deska z roku 1990. Janet znovu konečně našla svou někdejší tvář a formu nejlepších dnů. Novinka je napěchovaná hity, ve kterých je jasně slyšet její autorský rukopis, tolik podobný albu „Rev It Up“. Už jen start se stadionovou „Wounded“, razantnější a ostřejší „You Can Kiss This“ a houpavou „Rise Up“, která pošilhává po vlivu Def Leppard, je grandiózní. Tuto trojici navíc doplní skvostná rádiovka „Running To Her“, což je takřka geniálně napsaný letní hit, přesně na pomezí hair metalu konce osmé dekády a blyštivého AOR. Janet znovu sází na velké melodické refrény, tedy na polohu, která ji sluší nejlépe, obzvlášť když si vzpomenete na netradiční a experimentální album „Tangerine“ z roku 1997, faktického nástupce „Rev It Up“, kde všechno tohle chybělo. A přestože i na „Synergy“ dojde na několik výletů do jiných míst, jako jsou orientální motivy a zdánlivě podivné harmonie v „Lonely We Fight“, vždy se Janet dokáže vrátit k výrazu, který od ní prostě chcete slyšet. Proto jsou tady baladičtější skladby „Say You Will“ a „Flying On Fight“, u kterých ani nevadí, že postrádají pompézní balast z "Love Is A Killer" a velké rockové hity typu „Gone“ a „On A Wire“, jenž nemohou zklamat ani jednoho fanouška klasických Vixen.
Kdyby „Synergy“ vyšla dva, tři roky po „Rev It Up“, čemuž výrazově odpovídá, ubírala by se kariéra Vixen jistě smysluplnějším stylem. Janet na novince dokázala předčít i oba povedené sólové předchůdce, které daly její kariéře nový impulz a přišla s albem, jenž ji vrací do pozice, kterou měla na začátku devadesátých let. Do doby velkých rockových alb...
|
