Obal k druhému albu Manticory „Darkness With Tales To Tell“ se tváří velmi tajemně a v samotném názvu desky kapela koketuje s temnotou. Kontrastnější motiv k obsahu nahrávky si asi zvolit nemohla – úvodní intro s názvem „…from Far Beyond“ (snad aby otázka, zda se Manticora bude i nadále držet ve stopách Blind Guardian, byla co nejdříve zodpovězena) s citací oblíbence H.P. Lovecrafta do tohoto obrazu plně zapadá, ale od následující „The Chance Of Dying In A Dream“ rozehrává dánská šestice divokou, dynamickou a víceméně pozitivní jízdu, při které na nějaké stíny (natož pak na potemnělost) není téměř žádné místo.
V kombinování technické propracovanosti, melodičnosti a pulsující energie kapela nic neslevila, neuhnula ani ze své náročnosti a proměnlivosti, přitom však většina skladeb je poměrně dobře zapamatovatelná a po duši důkladně pohladí především milovníky rychlosti, silných nápěvů a dokonalé symbiózy našlápnutých kytar a barevných kláves. A co je hlavní, u svých německých vzorů Manticora dokázala okouknout (a také plně vstřebat) melodickou lehkost a svěžest, takže „Darkness Tales To Tell“ se řítí ze svahu jako vítr. Stejně jako v případě debutu je na místě sílu tohoto alba demonstrovat v první řadě na nejrozsáhlejší kompozici – „Dragon`s Mist“ posluchače vcucne ohromně přitažlivým klávesovým motivem, skvěle podepřeným sekaným kytarovým riffem (už v úvodu je zjevné, že se rodí skvělé drama), aby se přes usprintovanou pasáž přehoupla do adrenalinově melodického víru, vrcholícího v ohromně chytlavém refrénu. Na tomhle základu by jiní mohli skončit, Manticora se však nebojí náladových zvratů a rozmáchlé výpravnosti, takže tohle téměř devítiminutové dobrodružství je nadupáno strhujícím dějem v celém svém rozsahu.
Sprintující riffovka „The Chance Of Dying In A Dream“ a „The Twilight Shadow“, v níž se skvěle snoubí hravost s agresivitou, plně dokazují, že Dánové měli ve svých ultrarychlých střelách k dispozici nejen dokonalou formu, ale i přehršel nápadů, že byli zároveň nesmírně silní i v eleganci, deklaruje barevná „Felice“, která se z poetického úvodu opět dravě rozklokotá, a absolutorium kapela získává nejen za další dokonale zpracovaný příběh (budoucí zálibu v rozsáhlých ságách už tady naznačuje skutečnost, že tahle skladba i následující „The Nightfall War“ byly další částí příběhu odstartovaného už na debutovém albu s podtitulem „Saga Of The Exiles“), a za využití křehkého hlasu Moniky Pedersen (ex-Sirenia), ale i za tajemnější (tak přece jen to přišlo!) „The Puzzle“.
Rostoucí kredit kapely potvrdil fakt, že svou druhou desku Manticora vydávala pod křídly Scarlet Records. Naservírovala jim malý power metalový klenot. A mělo být brzy ještě líp.
|
