Zapomeňte na Mr. Bungle, jak jste je znali například z jejich nejznámnější desky „Disco Volante“. Z tehdejší šílené směsice death metalu, elektroniky, art rocku, jazzu a etno hudby už dneska nezbylo skoro nic. Ostatně i sestava doznala značných a důležitých změn, na svém místě zůstal zpěvák Mike Patton (jinak Faith No More), kytarista Trey Spruance a basista Trevor Dunn, které doplnily nejjasnější hvězdy metalového nebe, kytarista Anthrax Scott Ian a bývalý bubeník Slayer Dave Lombardo. A o senzaci bylo rázem postaráno. Jak tomu ale u téhle kapely bývá, všechno je trochu jinak. Mr. Bungle se sice tváří jako parta, která se vrací v plném lesku, ale místo nového materiálu nabízí pravý opak. Slovo „demo“ v názvu alba není jen tak samosebou. Předkládaná kolekce, tvářící se jako novinka, je totiž přehraným materiálem, který Patton, Spruance a Dunn tvořili v polovině osmdesátých let.
Tehdy byl na svém prvním vrcholu thrash metal a vycházela přelomová díla jako „Reign In Blood“ od Slayer a „Master Of Puppets“ od Metallicy, ale i odvážný mix thrashe a hardcoru „Speak English Or Die“ v podání S.O.D. A právě optikou té doby je nutné nahlížet i na „The Raging Wrath Of The Easter Bunny Demo“. Přestože ta doba je už více než třicet let pryč a kapelu dnes tvoří velice ostřílení mazáci, základy starých nápadů zůstaly stejné. A tím Mr. Bungle naplňují svou filozofii, která spočívá hlavně v momentu překvapení. Jestliže se Pattonovi domovští Faith No More před pěti lety vrátili s mírně konzervativním albem „Sol Invictus“, Mr. Bungle se vrací s něčím, co by od nich nikdo nečekal. S poctivou staromilskou thrashovou řežbou s vlivy hardcoru. Proto je zde také Scott Ian, proto je zde i Lombardo…
Předkládaný materiál samozřejmě nezní tak, jak jej kapela pokoutně nahrála v osmdesátých letech. Je opatřen současným zvukem a je znát, že jej nahrávali skutečně velcí muzikanti v kvalitních studiích. Album je to sice nehitové (což se od Mr. Bungle vždycky tak nějak čeká), ale je zmáknuté po stránce energie a zvuku. „The Raging Wrath Of The Easter Buny Demo“ se sice nápady ani kvalitou skladeb nemůže rovnat zmíněným milníků zlaté thrashové éry, ale dokáže školit mladé kapely z téhož ranku a to především nadhledem, přístupem a výpovědní hodnotou. Deska je to totiž pevná, drží při sobě mamutí silou a nedokáže jí roztříštit ani dvojice coververzí, ať už je to „Habla Espaňol O Muere“ z repertoáru S.O.D., kteří byli duchovním dítětem kytaristy Scotta Iana, nebo „Loss For Words“ od Corossion Of Conformity. Obě skladby dokreslují mozaiku celého alba, ale nijak zvlášť z něho nevyčnívají.
Možná proto, že Mr. Bungle „Habla Espaňol O Muere“ spojili se svou vlastní věcí „Hypocrites“, ale i proto, že coververze vybírali nanejvýš citlivě, aby nenarušovali strukturu desky. Ta vzhledem ke svému osudu patří k těm nejsevřenějším a stylově nejvíce definovaným počinům Pattonovy party. Po poklidném úvodu zneklidňujících tónů „Grizzy Adams“ přijde frontální útok thrash/hardcorové jízdy „Anarchy Up Your Anus“, čímž je de facto definována celá deska. Patton sám nasazuje drsný metalový výraz, v němž byste stopy jeho nejslavnějších věcí jako „Easy“ nebo „Midlife Crisis“ hledali marně a z jeho projevu je znát, jak moc byli Mr. Bungle ve svých začátcích ovlivněni Slayer. Tahle parta nejvíce rezonuje v divoké „Spreading The Thighs Of Death“, což je asi nejtypičtější ukázka prastarého thrashe. Jejím opakem je mnohem vrstevnější „Methematics“, jež nesází primárně na zběsilé tempo (přestože se ho posluchač dočká taky), ale na ploše bezmála devíti minut se dotýká až progresivity Metallicy z druhé poloviny osmdesátých let, aby ji Patton zakončil ve svém typickém duchu, takže není nouze o jeho vokální kreace na hranici příčetnosti a disharmonické kytarové zvuky. Ale to jsou okamžiky, které opět ukazují, že Mr. Bungle ani v osmdesátých letech nebyli nejtypičtější thrashová kapela.
Jiné kapele by asi návrat na scénu po dvaceti letech s tak prastarým materiálem neprošel. Důvody, proč to u Mr. Bungle je zcela jinak, jsou dva.. Za prvé „The Raging Wrath Of The Easter Bunny Demo“ je kvalitní nahrávka, hraná skutečně výbornými a zkušenými muzikanty, navíc zcela naplňující definici dobrého thrashe. A za druhé, Mr. Bungle nikdy nebyli normální kapela, u nich šlo vždy všechno jinou cestou. Proto je také tohle album zcela pochopitelné a logické. A navíc i zábavné...
|
