Mezi vzory kanadských Red Cain jsou uvedeny poměrně nesourodé kapely - Kamelot, Amaranthe, Symphony X, Powerwolf nebo Mastodon. Po poslechu novinky „Kindred: Act II“ si tím úplně jistý nejsem. Rozhodně se dá říci, že by se Red Cain mohli líbit především posluchačům progresivně laděného power metalu. Red Cain jsou sice z Calgary, ale i díky zpěvákovi Evgeniyovi Zayarnymu se hlásí i k ruským kořenům, byť v hudbě samotné to nijak znát není. První díl „Kindred“ byl jejich debutovým albem, ani ne rok po něm přicházejí Red Cains s pokračováním, které vypráví o válečníkovi Zalcaotlovi a starověkých mýtech.
Úvodní skladba „Kindred“ může připomenout atmosféru starších desek Kamelot. I zde jsou silné power metalové riffy a výrazné klávesy, Evgeniy chvilku zpívá skoro jak Tim „Ripper“ Owens, v některých momentech i pořádně zařve, ale většinou se drží průměrného čistého zpěvu. Nechybí ani táhlé sólo a celkově je úvodní skladba dobrým energickým otvírákem alba. „Demons“ překvapí klávesami v úvodu. Ty by se hodily spíš do nějaké elektronické hudby, jinak se jedná o svižný moderně-melodicky metalový kousek. Evgeniyův hlas a melodie místy připomíná osmdesátkové synth popové hitovky. "Precipice Of Man“ začíná jako balada a poměrně zaskočí dalším Evgeniyovým nevšedním hlasovým projevem. Tentokrát se pokouší o falzet, ale spíš to působí jak parodie na zženštilý zpěv. Skladba patří mezi ty nejprogresivnější na desce, Red Cain v ní nasadí těžkokalibrační masivní djentový riff, který vás sesadí ze židle. Následuje zvláštní temná pasáž, ve které zpěvák zkouší pro změnu trochu blackového skřehotu/šeptání. Poté píseň sklouzne do power metalové hitovky, protože melodie je nesmírně chytlavá a vydařená.
„Baltic Fleet“ je ostřejší power metalová silovka a připomene výraz amerických Iced Earth. Bezmála šestiminutová „Varyag And The Shrike“ je nejdelším songem nahrávky a zpočátku působí poněkud váhavě. Postupně se však „rozehrává“. Kytary hrají zuřivé riffy a rytmika přidá na tempu. Modernější vyznění „Sons Of Veles“ vás v začátku může zmást natolik, že si Red Cain spletete třeba s nějakou metalcoreovou bandou. Ve skladbě se střídá čistý zpěv a hrubší vokál. Kytary však příliš nabroušené nejsou a hudba se ve výsledku stále drží svého primárně melodického vyznění. Refrén je vydařený a dobře leze do uší, avšak pocit, že už jste ho někde slyšeli, bude patrně silný. Závěr desky obstará „Sunshine (Blood Sun Empire)“ s agresivní rytmikou a řezavými riffy. Opět se zde potkává klasický power metal s modernějšími prvky. Evgeniy jako by se opět nemohl rozhodnout, zda zpívat čistě nebo řvát. Skladba dobře šlape a má energii.
Necelých třicet sedm minut je na prog/power metalovou desku docela nízké číslo. „Kindred: Act II“ je překvapivě výborné album. Red Cain jsou velice pestří a umně kombinují klasický prog/power metal s moderním metalem. Do toho přidávají melodie jak vytržené z popovek osmdesátých let. I díky tomu je album tvrdé, ale zároveň chytlavé a líbivé. Mínusem se jeví fakt, že mnohdy mohou skladby působit až přeplácaně a jako by se kapela nemohla rozhodnout, jaký žánr chce vlastně hrát. Rovněž nastanou momenty, kdy si řeknete, že jste tu či onu melodii slyšely jinde a lépe. Red Cain začali rozsáhlým konceptem, což může někoho odradit, ale jde především o sílu muziky. A tahle se povedla.
|
