Souls Of Diotima nemusí pro našince znít příliš povědomě, ale tahle Italská kapela toho má docela dost za sebou. Na scéně je již od roku 2004, první nahrávku vydala v roce 2011 a v současnosti má na kontě čtyři alba. Svou muziku označuje jako středomořský metal, ale to je dáno i tématikou textů. „Janas“ je druhým dílem konceptu, odstartovaném na pět let starém albu „The Sorceress Reveals-Atlantis“, a vypráví legendy o ostrově Sardinie. Mytologie, esoterika a historie, to jsou témata, jimiž se Souls Of Diotima zabývají.
Středomořský metal není dokonalý stylový popis. Spíš by se hodilo říci, že kapela hraje progresivní power metal. Hned úvodní „The Black Mask“ docela zamotá hlavu, neboť nabídne moderní riffy a do toho bojové „hu-ha“, jaké využili například Rotting Christ na desce „Aealo“. A pak najednou přijde takřka symfo-metalový refrén se vzletným hlasem zpěvačky, i jeho zásluhou zní „The Black Mask“ nesmírně zajímavě a nevšedně. Ve „Sleep Demon“ kapela pokračuje poněkud nečekaně. Začne skočně, jak kdyby zkoušela být trochu jako Amaranthe, poté muzika připomíná spíše rádiovou „rockovou“ pecku, vyšperkovanou velice chytlavým refrénem. Jenže pak přijde přitvrzení a najednou je tu tvrdý metal s growly. Souls Of Diotima si zkrátka rádi hrají a tahle píseň působí nejen hravě, ale také pozitivně.
Kapela nepřestává přicházet s různorodými kousky. Ukáže, že umí klasickou baladu, i jak skvěle umí pracovat s dramatičností a songy nechává šikovně vypointovat. Mnohdy přijde s nesmírně zábavnými a takřka strhujícími melodiemi jako v „Inchos Superhero“. Nebojí se utíkat od hard rocku k metalu a zpátky. Italové zkrátka působí jako by měli ohromný přetlak nápadů a všechny je chtěli světu předvést. Kupodivu se to většinou daří a skladby zní smysluplně.
Deska má i slabší písně, které sice zní zajímavě, ale cosi jim chybí. To se týká zejména středu desky, „Janas“ nebo „The Dark Lady“ působí průměrně a oproti ostatním nezáživně. Negativem může být v některých případech i překombinovanost skladeb, neboť můžete nabýt dojmu, že se kapela nemůže rozhodnout, co chce vlastně hrát.
Největším tahákem kapely je Claudia Barsi. Tahle dáma má v hrdle dynamit a u jejích výšek se vám zastaví dech. Někdy to malinko přehání, nicméně hlas má parádní. Je radost poslouchat s jakou energií a dravostí zpívá. Právě díky ní má kapela ten správný náboj, který vás bude nutit si album pouštět znovu a znovu. „Janas“ je na první poslech poněkud těžké album, protože na vás vtrhne jako uragán a děje se toho na něm hodně. S dalšími poslechy si to začne „sedat“ a nahrávku si vychutnáte.
Souls Of Diotima se dají možná označit jako osobitá prog/power metalová kapela, chvilku rocková, chvilku metalová, někdy jemná, jindy dravá s naprosto skvělým zpěvem a schopností dobře pracovat se sbory. Umí být rockově hitová, ale i symfonicky epická. „Janas“ je energické album, které má potenciál vás zabavit na spoustu poslechů. A ten hlas…Claudia je výtečná.
|
