Atmosféra u Led Zeppelin na konci roku 1973 nebyla úplně ideální. Krátce po vydání alba „Houses Of The Holy“, které díky svému zjemněnému soundu nesklidilo takový úspěch jako „Led Zeppelin IV“, přišel za manažerem Peterem Grantem basista John Paul Jones s tím, že už nechce v kapele dál pokračovat. „Johnovi jsem řekl, pokud chceš odejít, udělej to, když musíš. Ale pořádně si to rozmysli,“ řekl ke stavu věcí Grant. S tímto faktem byl nakonec obeznámen i Jimmy Page, přičemž Robertu Plantovi a Johnu Bonhamovi bylo řečeno, že je Jones nemocný. Basista obdržel nabídku na post sbormistra ve Winchesterské katedrále nad kterou (duší v podstatě) nerocker, začal vážně uvažovat. V té době se také sešla zbylá trojice s nahrávacím technikem a posléze významným producentem Ronem Nevisonem, ovšem bez Jonesovy přítomnosti pouze předkládala staré bluesové coververze a práce na vlastních věcech vázla. Situaci nepomáhal rovněž fakt, že Grant se začal soustředit na svou novou akvizici, kapelu bývalého zpěváka Free Paula Rodgerse Bad Company, kterou čekal světový úspěch.
Vše mělo snadné rozuzlení na začátku roku 1974, kdy Jones oznámil, že v Led Zeppelin bude pokračovat. Kapela se hned v lednu 1974 zavřela znovu na usedlost Headley Grange, kde začala vytvářet své nejambicióznější dílo „Physical Graffitti“. Od začátku bylo rozhodnuto, že půjde o dvojalbum a to hned z několika důvodů. Ten nejpádnější byl, že o vydání podobně rozsáhlého materiálu se mluvilo už v minulosti (poprvé už v roce 1969) a také fakt, že z nahrávání minulých alb led Zeppelin zbylo několik skladeb, které kapela nechtěla jen tak zahodit, ovšem na řadové desky se už nevešly. Hnacím motorem byl také fakt, že Led Zeppelin v té době soupeřili s The Rolling Stones, přičemž britská média velebila Jaggerovu partu a Led Zeppelin v podstatě přehlížela. The Rolling Stones v roce 1972 vydali dvojalbum „Exile On Main St.“, které kritika všeobecně chválila za jeho rozmáchlost, rozmanitost a barvitost, a když pak Led Zeppelin přišli s „Houses Of The Holy“, euforie kolem Stones jejich album zcela zastínila. Page tedy plánoval podobnou odpověď a chtěl natočit stejně zářivou a částečně také experimentální desku. To se nakonec podařilo a „Physical Graffitti“ má dodnes své nezpochybnitelné místo jak v diskografii Led Zeppelin, tak i v dějinách celosvětové hudby.
„Physical Graffitti“ působí jako kompilát celé dosavadní kariéry Led Zeppelin, včetně odrazu experimentální desky „Led Zeppelin III“, ale nabízí i další přidanou hodnotu, což z ní dělá unikátní záležitost. Led Zeppelin se na této nahrávce vydali napříč různými styly, ke slovu se dostává starý hard rock, prodchnutý bluesovými vlivy, ovšem stejně důležitou roli hrají vlivy funky, soulu a stařičkého rock n`rollu. Pestrost je zaručena také tím, že deska obsahuje starší skladby, které kapela skládala v nejrůznějších rozpoložení a obdobích své kariéry. Je tu znovu připomínka oslav welšského venkova „Bron-Yr-Aur“ z dob „Led Zeppelin III“, je tu snové vlues „Down by The Seaside“, které se nevešlo na „Led Zeppelin IV“, a je tu také kolosální souhra Page s Bonhamem v „The Rover“, jež je stejně jako skladba „Houses Of The Holy“ památkou na nahrávání minulé desky. Je to právě tvrdá, hardrocková „The Rover“, jež je (co se týče skladeb z minulosti) ozdobou této desky a jednou z položek, která z „Physical Graffitti“ dělá skutečně výjimečné album.
Ovšem ještě důležitější jsou skladby, které Led Zeppelin s navrátivším se Jonesem dali dohromady během ledna a února 1974. I přes úctu ke zbytku písní, které dávají dohromady úchvatnou, skoro hodinu a půl dlouhou kolekci, nad všemi ční osmiminutová suita „Kashmir“, což je hvězdná chvilka zejména pro rytmickou sekci a především pro Johna Bonhama. Kapela naplno rozvinula orientální motivy, které v jejich tvorbě probublávaly už v minulých letech a vytvořila monolit, který se stal základním kamenem klasického hard rocku. Střetává se v ní úderný Pageův riff s Jonesovým opětovným použitím mellotronu a košatou orchestrací, dávající skladbě neopakovatelnou příchuť lákavé exotiky. Ve vrcholné formě je v „Kashmir“ i Plant, přestože jej sužovaly problémy s hlasivkami, podává zde jeden ze svých životních výkonů. Zpěvák rovněž září v titánských bluesovkách „In My Time Of Dying“ a „In The Light“, což je nejklasičtější tvář Led Zeppelin. V opozici vůči ní pak stojí neméně dobré věci typu softrockové „Night Flight“, na hravé Pageově akustice postavené „Black Country Woman“ a nakonec i funkyrockový otvírák „Custard Pie“, což nebyl úplně nejtypičtější příklad úvodní skladby, ovšem do celkového kontextu „Physical Graffitti“ zapadl rovněž znamenitě.
Deska se ve studiu pilovala až únavně dlouhou dobu, ovšem když uplynul celý rok od nahrávacích ferkvencí v Headley Grange a „Physical Graffitti“ konečně vyšla, dokázala způsobit obrovskou vlnu nadšení. Fanoušci, kteří kapelu začali opouštět po „Houses Of The Holy“ se vraceli a Led Zeppelin se naparovali v tisku, že konečně jsou větší a silnější než The Rolling Stones. Tato deska se stala jejich tehdejší výpovědí a možná je nejdůležitějším albem, které tato kapela kdy vydala. „Physical Graffitti“ totiž definitivně ukázalo velikost a možnosti kapely, které byly neomezené. Přestože v roce 1975 byl klasický hard rock na svém posledním vrcholu, Led Zeppelin jako kdyby mu chtěli prostřednictvím tohoto díla ukázat cestu do budoucna, k ještě větší rozmáchlosti, pompéznosti a barevnosti. Sami však nevěděděli, že se jedná o jejich poslední skutečně geniální hodinku.
Osud se začal ke kapele odvracet zády. I když návštěvnost koncertů stále trhala rekordy a „Physical Graffitti“ se prodávala jako housky v krámě, přišel 4. srpen 1975, který vše zastavil. Ten den Plant odpočíval na řeckém ostrově Rhodos se svou manželkou Maureen, synem Karacem a dcerou Carmen. Rodinka se vydala na vyjížďku po ostrově pronajatým vozem, který řídila Plantova manželka. Za nevysvětlitelných okolností vůz náhle sjel ze silnice a narazil do stromu. Plantovi náraz takřka rozdrtil nohu a Maureen utrpěla frakturu lebky, nohy a pánve. Celá rodina musela být okamžitě převezena do Velké Británie, do londýnské nemocnice Guy`s Hospital, kde se všichni podrobili sérii operací. Po nich si Plant vyslechl zdrcující ortel: „Nebudete moci chodit šest měsíců, možná ještě déle. A není zaručeno, že se z toho vůbec kdy dostanete.“ Peter Grant pak situaci odhadl přesně: „Tohle znamenalo konec Led Zeppelin.“ Kapela tak byla po fenomenálním albu „Physical Graffitti“ v momentě mrtvá…
|
