Legenda mluví o tom, že základní kámen tohoto italsko-argentinského dua byl položen v roce 2018, kdy se setkali na jakémsi koncertě v New Yorku zpěvačka Linda Filippin s kytaristou Michaelem Reynalem a hned ten večer vymysleli název The Straddlerz. Ať už to tak bylo či nikoliv, od konce ledna letošního roku lze brát oba dva vážně, protože pod názvem Straddlerz nabízí bezejmennou debutovou desku. Nevytvořili ji sami, na pomoc si vzali hned čtveřici basistů, tři bubeníky a jednoho kytaristu, ale faktem zůstává, že základem tohoto projektu zůstává pouze Filippin a Reynal. Proto také lze na obalu spatřit tváře jen těchto protagonistů a ostatní muzikanti se skrývají do všeříkající kolonky „hosté“.
Oč v The Straddlerz jde? Jak sama kapela o sobě tvrdí, jsou „US pure dirty rock n`roll“, s čímž se v podstatě dá souhlasit. Zejména se slovem dirty, protože se zvukovou stránkou si The Straddlerz moc hlavu nelámou a jejich debut zní jako lepší demo z garáže, přestože, jak sami zdůrazňují, bylo producentsky náležitě ošetřeno. Pokud se kapela rozhodla, že bude znít podobně jako v klasických punkových dobách, je to její rozhodnutí, ovšem právě kvůli zvukovému balení deska trochu trpí. Je pochopitelné, že The Straddlerz mají za své vzory The Runaways, New York Dolls, Hanoi Rocks nebo staré punkové ikony, ale přece jen vydat album se zvukem konce sedmdesátých let je trochu zarážející. Této dvojici se však na něj povedlo dostat velké množství bezprostřední energie, která spolu se silnými refrény je určujícím prvkem desky.
The Straddlerz předkládají kolekci devíti skladeb, které se pohybují na pomezí typického amerického hair metalu a lá Vixen (hlas Lindy Filippin je v mnohých pasážích dost podobný Janet Gardner), garážových kapel začátku sedmdesátých let a výbuchu punkové energie téže dekády. To samozřejmě není nic nového pod sluncem, ale k tomuto je třeba přičíst zejména divokou a precizně zahranou kytaru Michaela Reynala a svérázný projev Lindy, která do něho dokázala dostat svůj sex appeal. Nepotřebuje k tomu ani balady (přestože i když ne úplně typická „Don`t Go Away“ se na albu objevuje), neboť zní vyzývavě i v tvrdých a rychlých věcech. Když odpálí otvírák „No Changes“, rozplynou se pochybnosti nad tím, jestli je v téhle kapele nějaký talent. Je, přestože trochu bublá pod povrchem…
Velice přesvědčivě The Straddlerz zní ve dvojici „Circle Of Insanity“ a „Open Your Eyes“. První z nich se rozjíždí velmi pozvolna kytarovým motivem, který kdysi hojně využívali kalifornské kapely (za všechny zmiňme Poison a jejich skladbu „Life Loves A Tragedy“ z alba „Flesh And Blood“), aby následně dravé riffy roztočily skladbě obrátky a kapela nabrala špinavý punkrockový směru. „Open Your Eyes“ je trochu hitovější záležitost, zatěžkané sloky vystřídá velký stadionový refrén, což z ní dělá nejsilnější věc na desce a její atmosféra je umocněna i houkajícím policejním autem. Její potenciál, který jí dává právo první kapelní hymny, vycítili i sami The Straddlerz, protože ji zvolili jako svůj hlavní singl a videoklip. To, že „Open Your Eyes“ stojí nad všemi ostatní skladbami, však neznamená, že by ty ostatní byly pouze do počtu, v každé z dalších se dá najít několik zajímavých momentů a melodií.
Díky svému debutu jsou The Straddlerz jedním z nových zajímavých jmen. I když má tahle deska své mouchy (zejména ve zvuku), je z ní slyšet, že kapela má slušně našlápnuto, a že kromě odhodlání a mladické energie jí nechybí ani skladatelský potenciál. Můžeme čekat, kam se tahle sympatická dvojice pohne dál…
|
