Black metal má mnoho podob. Čeští Astral hrají jeho zajímavou a nevšední podobu, která je velice melodická, tajemná a přitom nic neztrácí na tvrdosti. Astral působí v trojici a jejich počátek se datuje do roku 1996. Jsou to tedy ostřílení bardi, ačkoliv jejich diskografie do letošního roku čítala pouhé dvě desky. Jejich alba se dostala i do zahraničí, ale vše se zdá jako dávná historie. „Filicetum Lunare“ vyšlo před dvaceti lety a poslední nahrávkou bylo EP „Salva Me!“ z roku 2006.
Po dlouhé odmlce se Astral hlásí s novým počinem s magickým názvem „Koán“. Málo informací o kapele způsobuje, že má člověk pocit objevování neznáma. „Koán“ stejně jako předešlá díla Astral je zpíván v latině, která atmosféru tajemna ještě umocňuje. Styl muziky, jaký kapela produkuje, by se mohl nazvat melodickým black metalem či gothic black metalem. Právě temná gotická aura je desce vlastní.
Osmiskladbové album otvírá symfonická „Tenebris“. Sbory a vznešená melodika vás ihned upoutají. Z dnešního pohledu budou klávesy svým zvukem patrně působit archaicky, ale to nijak nepřekáží, abyste se rychle do skladby zaposlouchali. Vznešený úvod vystřídají vypjaté pasáže a především čistý zpěv jako by pronášel temný kněz při nějakém kázání. Kytary zní mnohdy heavy metalově, celkově je song velice přístupný a dá se říci i „měkký“, což ale není myšleno negativně. „Habemus Papam“ naopak posluchače vrhá rovnou vstříc black metalové pumelici. Úvod skladby je ryzí norská blacková vichřice. Gotika však hudbou Astral prostupuje stále a muzika nadále střídá klidnější a divočejší pasáže. Momenty, kdy hudba téměř nehraje a prostor dostává pouze čistý a následně extrémní zpěv, jsou velice působivé. Astral si hrají s rytmikou a melodiemi. Během několika málo minut se toho děje opravdu hodně a přístup kapely se dá přirovnat například k avantgardním Arcturus. Nejprogresivnější písní je „Animalis Peccatum“. Zde je perfektně vybalancovaná blacková agresivita a gotická atmosféra. Growl střídá čistý přednes. Hrubost je doplňována působivými melodiemi. Nejvíce překvapí asi vybrnkávaná melodie, která chytne za srdce. Astral umí být nejen tajemní, ale i velkolepí.
Astral jsou sofistikovaní. Někdy na vás útočí superrychlým a tradičním black metalem, jindy naopak nechají spíše promlouvat gotickou tvář své hudby. Klidně by se dali označit jako zástupci avantgardního metalu. Díky zajímavému pěveckému přednesu si často budete připadat jak na temné mši a pokud je někde ve vaší blízkosti nějaký křesťanský kříž, bude se obracet vzhůru nohama. Největší doménou nahrávky jsou překvapivě krásné melodie a chytlavé kytarové vyhrávky. Zvuk desky vás vrátí do devadesátých let, ačkoliv se nedá říci, že by „Koán“ zněl špatně. Slabinou alba je skutečnost, že jakmile prokouknete skladatelský recept kapely, ztratí pro vás druhá polovina nahrávky onu zajímavost a tajemnost, s přibývajícími minutami se může dostavit jistá oposlouchanost. Celkově je však „Koán“ velice povedená deska a kdo má rád melodičtější black metal, mohl by být velice příjemně překvapen.
|
