Někdy v polovině osmdesátých let mohli být Agent Steel jedna z důležitých kapel americké metalové scény, když jejich speed/US power metal v kombinaci s thrashovou neurvalostí zněl vcelku lákavě a na svou dobu i docela moderně. Debut „Skeptics Apocalypse“ je považován za jednu z žánrově vyšlechtěných desek a i přes své dětské nemoci má dodnes kultovní postavení. Podobně je na tom i „Unstoppable Force“, díky které se Agent Steel mohli dokonce stát větší kapelou, než si dokázali představit. Jenže brzy se všechno zadrhlo a když se celé osazenstvo kapely rozprchlo a vokalista John Cyriis v ní zůstal prakticky sám, bylo po slávě a úspěchu. Kdyby to tak zůstalo už navěky, byli by dnes Agent Steel sice pojmem pouze encyklopedickým, ale u řady fajnšmekrů by mohli vzbuzovat pouze veskrze příjemné asociace.
Jenže rozpad v roce 1988 neměl být tečkou za jejich příběhem. Když o desetiletí později kytaristé Juan Garcia (dnes hraje v thrashových Evildead) a Bernie Versailles spolu s bubeníkem Chuckem Profusem dali kapelu dohromady, měli pořád na co navazovat. Ovšem všechna alba Agent Steel, která vyšla mezi roky 1999 až 2007, zůstala za očekáváním. Ať už proto, že jim nepřála doba, nebo proto, že obsahovala slabší materiál než prvotní díla. Agent Steel se dostali do pozice, že sice stále tvořili novou hudbu, ale chodili na ně především staří fanoušci, kteří chtěli slyšet staré skladby, přestože ty novější byly leckdy jejich (skoro až moc věrnou) kopií. Nevydržela nakonec ani druhá část existence kapely (které se už nezúčastnil zpěvák John Cyriis a jeho místo zaujal Bruce Hall) a na skoro deset let bylo zase ticho. Až teď se Agent Steel vrací zpět na scénu a to dokonce se zpěvákem Cyriisem.
Kromě něho nelze v řadách kapely zregistrovat ani jednoho ze starých hráčů a proto se na povrch dere myšlenka, co že to vlastně je za comeback. Ano, díky Cyriisově přítomnosti je zaručena jakási kontinuita, ovšem ten členem kapely nebyl třicet let a byl to právě jeho zbytečně přebuzený vysoký hlas, který byl tím trochu protivným a otravným prvkem na raných dílech. Cyriis, který byl v mezidobí členem řady kapel, se obklopil čtveřicí zkušených muzikantů, jenž mu pomohli uvést jméno jeho někdejší (a nejdůležitější) formace zpět k životu. Otázka je, jestli to bylo vůbec třeba. Hudba Agent Steel totiž nepěkně zestárla a když Cyriis před vydáním „No Other Godz Before Me“, prohlašoval, že se bude jednat o klasické album této kapely, bylo jasné, že žádného (a to ani kvalitativního) překvapení se zde člověk nedočká. Jak se říká, naděje sice umírá poslední, ale ona příslovečná naděje je zadupána do země hned v úvodu alba.
„No Other Godz Before Me“ je deska pouze pro naprosté staromilce, u nichž se čas zastavil někdy v roce 1987 a vše, co by mohlo být jen o něco modernější, apriori odmítají. S tímto albem se člověk dokáže přenést do osmdesátých let, ovšem nakonec je stejně ubit až neúměrným množství klišé a ječivého Cyriisova zpěvu, že si tuhle nahrávku do své sbírky stejně nezařadí. Právě Cyriisův přepínaný, ovšem tenký hlásek je znovu největší slabinou díla, které jinak po stránce instrumentální splňuje ty lepší žánrové standardy. Vokalista se místy snaží situovat do poloh Roba Halforda (Judas Priest), ovšem na to nemá ani techniku, ani patřičnou sílu, a dokáže tím položit i ambicióznější skladby jako „Veterans Of Disaster“ nebo „The Incident“. Ovšem ani tyto kusy, které lze ještě s „Crypts Of Galactic Damnation“ považovat za ty nejlepší z celé kolekce, nejsou ničím jiným, než řemeslně zvládnutými skladbami, v nichž se posluchač nedočká jediného skutečně vzrušujícího momentu, místa, kde by si řekl, že noví Agent Steel skutečně stojí za to.
Bohužel, tato deska je průměrná až běda a jistojistě tvoří nejhorší položku v diskografii těchto Američanů. Šance na řádný reunion je tak trochu promarněná, protože současní Agent Steel jen ukázali, že nejsou schopni jakéhokoliv vývoje a hrají podle pětatřicet let starých pravidel. Vlastně tak naservírovali pouze zbytečnou nahrávku.
|
