Jméno Foreigner zní zdánlivě jako pojem ze vzdálené minulosti, ale přestože drtivá většina dnešních posluchačů středního proudu tento název skutečně nezná, největší hity kapely jsou nadčasovými kousky, které neodmyslitelně patří nejen k playlistu různých rádií či diskoték, ale především k největší rockové klasice všech dob. Stačí jen říct název nejproslulejší skladby, až aristokraticky vznešené balady „I Want To Know What Love Is“ a i ten, kdo se absolutně o rockovou hudbu nezajímá, ví, která bije. Foreigner za svou kariéru, která je sice už poslední dvě desetiletí spíše jen v intencích nostalgického vzpomínání, vydali skutečně skvělá alba, kterých prodali po celém světě více než osmdesát milionů kopií. A to je číslo, které je řadí mezi rockovou smetánku a nejúspěšnější kapely všech dob. Dnes už sice v sestavě kapely z původního složení 1qa působí pouze kytarista Mick Jones, který se tvrdošíjně brání vydání další desky, ale práci, která za ním (a jeho někdejšími kolegy) zůstala, mu už nikdo neodpáře. Odkaz Foreigner je totiž ohromný…
Britskému rodákovi Micku Jonesovi je dnes sedmasedmdesát a kariéru začal v šedesátých letech. Už začátkem této desetiletky si brousil ostruhy u instrumentální rock and rollové party Nero And The Gladiators, aby se nakonec přestěhoval do Francie, kde byl oporou i tamnímu Elvisovi, Johnnymu Hallydayovi. Když pak na začátku sedmdesátých let udeřil silou ocelové palice na scénu hard rock, nastoupil Jones k britským Spooky Tooth. Jenže angažmá u nich nedopadlo podle jeho představ a Jones udělal krok, který byl tím nejdůležitějším pro jeho budoucí život. Odstěhoval se do Ameriky. Tam nejprve zakotvil v leslie West Bandu, který vedl předák blues/hardrockových průkopníků Mountain Leslie West, s nímž Jones natočil ceněné bezejmenné album z roku 1976. Kapela se ale brzy rozpadla, na čemž měla velkou vinu Westova drogová závislost a Jones zůstal znovu bez angažmá. Ne však na dlouho. Westův manažer Bud Prager si byl vědom potenciálu, který v kytaristovi dřímá a vyzval jej, aby založil vlastní kapelu. Jméno bylo hned nasnadě. Foreigner, cizinec…
Hledání muzikantů vykrystalizovalo sestavu, kde kromě Jonese působil další britský přistěhovalec, kytarista Ian McDonald, klávesista Al Greenwood, basista Ed Gagliardi, bubeník Dennis Elliott a nakonec i zpěvák Lou Gramm, který nahradil původně zamýšelného pěvce Iana Lloyda. Gramm byl zkušený pěvec, který měl na svém kontě dvě alba s kapelou Black Sheep, kde se projevil i jako zdatný skladatel a tento talent měl plně rozvinout v následujících letech. „Moje původní hudební vize pro Foreigner byla spojit blues a rhythm n`blues,“ popisuje začátky Jones, „ale také jsem byl inspirován mnoha prvky americké hudby jako bylo Mississippi blues, country či westernová hudba.“ Vše ale šlo trochu jiným směrem a už od svých počátků, kdy Foreigner (především Gramm s Jonesem) začali tvořit své skladby, položili základní kámen stylu, který se začal nazývat AOR, Adult Oriented Rock, rock pro dospělé publikum.
Bud Prager, který Jonesovi při odchodu od Westa přislíbil pomoc, neplácal do větru. Podařilo se mu vyjednat kontrakt s firmou Atlantic Records, která šest měsíců staré kapele dala důvěru poté, co slyšela demosnímky skladeb „Feels Like The First Time“ a „At War With The World“. To byl okamžik, kdy byla odstartována hvězdná kariéra, která měla trvat dalších deset let a která z Foreigner udělala hvězdu první velikosti. Celý debut je nahrávka, na které Foreigner stavěli i v dalších letech, protože právě toto album ukázalo, v čem tkví nejsilnější stránka kapely. Nejednalo se primárně o kolekci hardrockových skladeb, přestože tato složka je na desce zastoupena hojně. Z hudby prezentované na bezejmenném albu však vyzařuje přitažlivá lehkost, Foreigner dokáží tvrdý rockový úvod „Feels Like The First Time“ odlehčit zvuky kláves a akustických kytar a blíží se až písničkářskému pojetí. Byli rázem obdivováni nejen fanoušky hardrockových part, ale i mnohem stravitelnějších formací The Eagles, Supertramp nebo Fleetwood Mac, vlivy těchto kapel však balili do tehdy velice moderního kabátku a křišťálově čistého zvuku.
Debutové album je velmi pestrou nahrávkou, kde se mísí svižnější a ostřejší skladby „Feels Like The First Time“, „Headknocker“, „Long Long Way From Home“ či dramaticky epické „At War With The World“ s okamžiky, které byste pravděpodobně na albech jiných tvrděrockových umělců hledali marně. Proto je tu úderný hit s důležitým vkladem klavíru, „Cold As Ice“, což byla skladba, která se brzy zakousla do hitparád, a spolu s „Feels Like The First Time“ se stala nadčasovou klasikou desky. Je tu ale také mnohem dramatičtější, vzletnými klávesami a akustickou kytarou poháněný „Starrider“, jenž stojí jako jasný symbol doby svého vzniku. Jsou tu rovněž dvě čarokrásné balady „The Damage Is Done“ a „Fool For You Anyway“, které se však navzdory původním předpokladům velkým hitem nikdy nestaly. Jsou zde i dvě věci, které odhalují jak moc schopní hudebníci se ve Foreigner sešli. Jestliže závěrečná „I Need You“ slouží spíše jako exhibice pro vyspělou kytaru Micka Jonese, „Woman Oh Woman“ je hvězdná chvilka pro Lou Gramma, jenž zde demonstruje svůj tvárný hlas, který měl v sobě výbušnou rockovou sílu, ale rovněž se uměl vžít do jemnějších poloh.
Lepší start kariéry si Foreigner ani nemohli přát. Přestože tahle kapela spolu nehrála ještě ani rok, mohla sledovat, jak její nahrávka stoupá po hitparádách v řadě zemí světa. A když v celkovém účtování dosáhla čtvrté příčky amerického žebříčku, konečný účet zněl na pět milionů prodaných alb, a to pouze ve Spojených státech. Americké publikum tak mělo novou modlu. Už během května 1977, tedy pouhé dva měsíce po vydání, album „Foreigner“ dostalo první zlaté ocenění, vystupovala kapela po velkých halách. Nezastavilo ji ani zranění ruky, které si po koncertě v Kansas City přivodil bubeník Dennis Elliott. Toho na krátký čas zastoupil bývalý spoluhráč Iana McDonalda z britských progrockových velikánů King Crimson Ian Wallace. Věci začínaly dostávat spád a Foreigner se dostávali do velkých obrátek.
|
