Po albu „Skydancer“ proběhla u Drak Tranquillity zajímavá personální rošáda. Zpěvák Anders Fridén se stal zpěvákem u In Flames, jejichž první desku „Lunar Strain“ nazpíval Mikael Stanne. Ten se nakonec z pozice kytaristy Dark Tranquillity posunul za mikrofon a In Flames se pro něj stali minulostí. Skvělé na celé věci je, že obě kapely se staly naprostými legendami a tahle výměna zpěváků v podstatě udělala z prvních desek obou kapel kultovní nahrávky.
Dark Tranquillity do svých řad přibrali i nového kytaristu Fredrika Johanssona a pustili se do další tvorby. První kotoučkem se Stannem jako hlavním zpěvákem bylo EP „Of Chaos and Eternal Night“ a ještě v témže roce 1995 kapela představila druhou řadovou desku „The Gallery“, jež vyšla vyšla u Osmose production, měla délku lehce nad tři čtvrtě hodinky a obsahovalo jedenáct skladeb. Dark Tranquillity na své druhé desce udělali velký krok kupředu. Ve zvuku, který je čistší, ve struktuře skladeb, které nepůsobí tak rozháraně jako na debutu. Z „The Gallery“ čiší posbírané zkušenosti a ruka producenta Fredrika Nordströma (Dream Evil, Arch Enemy, At The Gates, Dimmu Borgir atd.), jenž kapelu pošťouchnul do vyššího levelu.
„Punish My Heaven“ je otvírák desky jak blázen. Tenhle song patří mezi nejhranější skladby na koncertech, pro kapelu je velkým hitem a dnes už klasikou. Dark Tranquillity v něm naplno definují svůj styl. Mohutná energie, důrazné bicí, Stanneho vzteklý, ale čitelný growl. I přes extrémnost muziky nechybí chytlavost a především melodické kytary. Překvapením je přechod na čistý zpěv, který v té době ještě nebyl u extrémního metalu příliš častý. „Silence, And The Firmament Withdrew“ trochu zvolní a působí melancholičtějším dojmem. Oproti tomu Enderspring“ přinese pořádnou dávku melo-deathové energie. Klidný, na baskytaru vybrnkávaný úvod vystřídá brutální útok bicích, riffů a především extrémního Stanneho řevu. Nechybí ale uklidňující mezihra, v níž kapela využije klávesy a nechá vyniknout kytarové harmonie.
Mikael Stanne si na desce dost zařve a místy jeho projev působí až black metalově. Zběsilý řev otevírá i „The Dividing Line“, jenž zaujme instrumentálními hrátkami a vyspělostí. Tempo se mění, riff střídá riff a totéž se dá říci o melodii. Ve skladbě se neustále něco děje. Titulní píseň nabídne akustické kytary a celkové zpomalení. Stejně jako na debutu i na této desce si kapela přizvala na pomoc ženský hlas. V „The Gallery“ uslyšíte Evu-Marii Larsson, která svým příspěvkem celkovou atmosféru nahrávky rozhdoně obohatila. A Dark Tranquillity prostě balady umí. Po nich většinou nsáleduje pořádný náhul, zde tomu není jinak. „The One Brooding Warning“ pořádně nakopne tempo a Stanneho projev dosahuje maximální naštvanosti.
„Lethe“ je po úvodní skladbě druhým nejčastěji „živě“ hraným kouskem z této desky. V koncertním setlistu sice nemá nejpevnější místo, ale když chce kapela potěšit starší fanoušky, občas ho zařadí. Song má klidný tichý začátek, avšak je velice dynamický a tím je i zábavný. Tempo se mění, Stanne si hraje se svým hlasem (místy křepčí jak člen nějaké norské true black metalové bandy) a na pomoc opět na chvilku přispěchá Anna-Marie Larsson. Ta dostane ještě prostor v závěrečné „…Of Melancholy Burning“, ve které krásně probublává baskytara, ale vy se budete nejvíce opájet nádhernými kytarovými vyhrávkami. A když dostane šanci Anna-Marie, patrně vám spadne čelist. Dark Tranquillity umí skvěle vybalancovat agresivitu a melodičnost. Tahle skladba je perfektní tečkou za nahrávkou, která ve vás dlouho zůstane.
„The Gallery“ je albem sebevědomé kapely, která má nápadů na rozdávání. Je zde všechno od death metalové brutality, přes perfektní melodie, pestré vokály, skvělou práci s akustickou kytarou, citlivé využití kláves a chytlavost, která zaručuje, že se k albu budete rádi vracet. Dark Tranquillity si touto deskou nastavili laťku velice vysoko a stvořili svou vlastní klasiku. Kapela vyrazila na turné a poprvé také navštívila Českou republiku. 13. prosince se zastavila v kulturním domě v Bzenci (byl tam ještě někdy koncert takto významné kapely?) a v květnu následujícího roku v pražském klubu Belmondo. Povzbuzeni úspěchem desky i turné se Dark Tranquillity dali do dalšího nahrávání a brzy přišla na svět další deska.
|
