Člověk míní, covidová opatření mění. Nejde sice všechno svádět na korona-patálii, na dění u tuzemských symfoniků Wishmasters však jednoznačně vliv měla. Vloni na jaře kapela představila singl „Wasteland“, který měl být ochutnávkou k chystanému EP. Po stopce v podobě vládních opatření se cesta z „Pustiny“ rozběhla dvěma směry. Delší vede k chystanému třetímu albu, ta kratší Wishmasters zavedla zároveň do vlastní minulosti a hudební herny, a jejím výsledkem je nahrávka se sedmi položkami v duchu chytré Horákyně – nové / nenové, které lze rozdělit na tři kupičky.
Za tu nejvýznamější v rámci „Wasteland“ považuji přímý studiový souboj s vlastní minulostí. V momentě, kdy dojde ke změně na tak významném postu, jako je sólový zpěv, bude fanoušek vždycky zvědavý na to, jak se nová tvář popasuje se starými skladbami. Byť v řadách Wishmasters došlo ke změně již před třemi lety a kapela novicku Shirley dostatečně představila na albu „Afterworld“, z písní „The Desire“ a Broken Heart“, (potažmo i z živých verzí „Sanctuary“ a „Back To London“) je patrné, že oba ženské hlasy, které se v řadách Wishmasters představily, k sobě mají typově i zabarvením blízko, Shirley Tracanna charakter písní nijak zásadně nemění, přesto pokud by teoreticky došlo na hlasování o tom, která ze zpěvaček dodá kapele výraznější tvář, hlasoval bych díky vřelejšímu a přirozenějšímu projevu pro Shirley. Proto je vrcholem kolekce laškovně poťouchlá „Broken Heart“, jejíž dramatičnost dostala ještě lesklejší fazónu.
U debutového alba „Beatrice“ jsem žehral nad tím, že mi scházel větší drive, nasazení a moment, který by strhnul. Z titulního „Wasteland“ je patrné, že život ve Wishmasters už pulsuje dynamičtěji a našlápnutěji, a co je důležité, tenhle dojem se nemění (no, možná maliličko) ani v dalších dvou verzích, kterým nedominuje Shirlein rtuťovitý zpěv. Jako pozvánka na chystanou třetí cestu „Wasteland“ zabírá spolehlivě.
|
