Tak, jak nadšeně hulákaji finští Temple Balls refrén jedné z největších nových pecek "Bad Bad Bad", stejně tak mám chuť jim v odpověď halekat "dobrý, dobrý, dobrý!" Důvod je prostý - Temple Balls nevymýšlí žádné složitosti či novoty, jen do svého melodického hard rocku cpou úžasně chytlavou energii a nadšení. Podobně šťavnatě šli na věc svého času třeba švýcarští Crystal Ball, i když stejně živelných komparací by se v daném žánru dala najít celá řada. To však vůbec nevadí, podstatná je osobitost a drive, který z desky "Pyromide" doslova svítí.
Tahle muzika je jako dělaná pro nabité stadiony. Nakažlivých refrénů, které by dokázaly rozeskákat a rozskandovat davy mají Temple Balls celou hromadu (bez nadsázky téměř celou desku), hlas Ardeho Teronena v sobě má neposedného skřítka a ideální dávku oprásklosti, kytarová sóla jsou živá a nápaditá, rytmika občas chytne tak lehkonohou tanečnost, že vás to spolehlivě rozpohybuje. I zásluhou produkce, kterou měl na starosti Jona Tee (H.E.A.T) však nahrávka hrozně příjemně řeže, takže o nějakých kompromisech nemůže být řeči. To splňuje i balada "If Only I Could" s úvodním jemným pianem, přiléhavě plačtivým vokálem a nenucenou naléhavostí. To, že rychlejší skladby jsou psány podle podobné formule, vůbec nevadí - melodická chytlavost se neochodí, energie nepoleví a přesvědčivost ani na moment neklesá.
Jednoduše řečeno, se svým třetím albem "Pyromide" trefili Temple Balls do černého. Harmonická, hitová, energická, výborně zahraná hard rocková paráda nejen na první dobrou, ale i na celou řadu dalších poslechů.
|
