25. červen 1983 byl poslední den, kdy se Kiss ve své klasické éře objevili na pódiu v maskách. Ten den vystoupili na triumfálním koncertě v brazilském Sao Paolu, ovšem ani tento úspěch je nemohl odradit od toho, aby zvrátili své rozhodnutí, o němž se poslední týdny mluvilo stále častěji. Důvodů bylo několik. Nové masky (jak Erica Carra, tak především Vinnieho Vincenta) už fanoušky tolik neoslovovaly, jako někdejší líčení Petera Crisse a Ace Frehleyho. Doba, kdy Kiss ve svých kostýmech působili jako postavy z jiného světa, což byl obrovský magnet na fanoušky, byla už dávno pryč a trend velel úplně jinak. A určitě nejdůležitější bylo, že kapela i management si od odmaskování slibovali, že jim to pomůže vrátit někdejší popularitu a platinové prodeje, které se od dob „Dynasty“ Kiss vyhýbaly. Proto byl krok, k němuž se přikročilo, nevyhnutelný a v konečném důsledku správný.
"Představoval jsi si, že jestli nebudeme mít úspěch bez make-upu, tak si nezasloužíme mít kapelu. Myslím, že i lidi už unavovala naše stará image. Nedokázali slyšet nic za tím, co viděli. Paul Stanley
Odmaskování mělo na kapelu ještě jeden dopad. Spolu s ním začal Gene Simmons ztrácet svůj démonický vzhled a přestože stále na pódiu vyplazoval svůj třicet centimetrů dlouhý jazyk a vykračoval si na vysokých podpatcích, pomalu ale jistě se stahoval do pozadí. Místo frontmana definitivně zaujal Paul Stanley, který se svým melodicky přístupnějším stylem, tanečními kreacemi a playboyskou image přesně zapadl do kontextu tehdejší doby. Ta se od dob hardrockových mohykánů, kteří působili nepřístupně až odlidštěně, posunula směrem k civilnějšímu projevu, v němž prim hrálo pestrobarevné oblečení, cetky a hejskovský přístup. To vše Stanley v sobě měl a ochotně přijal roli nejviditelnějšího muže Kiss. Nutno podotknout, že Simmons v té době začal žít s modelkou a herečkou Shannon Tweed a definitivně propadl kouzlu Hollywoodu a dostal roli ve filmu „Runaway“ s Tomem Selleckem (známý jako inspektor Thomas Magnum) v hlavní roli. „Bylo to zcela něco jiného a úplně mě to pohltilo,“ vzpomínal Simmons, „při natáčení mi řekli, že se mám tvářit co nejdrsněji. Tak jsem se zamračil a myslel na vraždu.“
Kiss se připravovali na nejdůležitější okamžik své kariéry. Jejich obličeje do té doby veřejnost ještě nespatřila. Když se 18. září 1983 Kiss objevili na MTV v civilní podobě, působilo to jako zjevení a rockový svět se otřásl v základech. Ten den také vyšla deska „Lick It Up“, jejíž obal nemohl být příznačnější, protože se na něm objevila pouze fotka kapely, ovšem ve stylu, který byl v jejich historii revoluční. Kiss definitivně představili Vinnieho Vincenta na místě sólového kytaristy, přestože k jeho osobě zejména ze Simmonsovy strany stále panovaly určité výhrady. Vincent se velice osvědčil ve skladatelském procesu, předčil i letargického Ace Frehleyho a jeho autorský vklad znamenal osm skladeb z celkových deseti. Navíc byl velice osobitý kytarista s vlastním stylem, jenž dobře seděl ke zmetalizovanému soundu osmdesátých let, a i ten nejzapřisáhlejší fanoušek Ace Frehleyho musel uznat, že Vincent jej (co se týče zručnosti) strčí do kapsy.
„Lick It Up“ v podstatě pokračuje v cestě, na jakou Kiss vyšlápli s „Creatures Of The Night“. Zvukově se kapela definitivně posunula do osmdesátých let, čímž dobře zapadla mezi rychle se zvedající hairmetalovou vlnu z Los Angeles. Oproti „Creatures Of The Night“ došlo k posunu k větší hitovosti a melodičnosti, vlastní skladatelskou porci ukousl tentokrát Paul Stanley a valivý, mohutný styl Genea Simmonse je trochu upozaděn. Byl to Stanley, který přišel s největšími hity alba, kterým dominuje zejména titulní skladba. Kiss k ní natočili opulentní videoklip, ve kterém se prochází jakýmsi postapokalyptickým světem, podobným tomu z filmu Mad Max. Právě tento klip spustil novou (i když už ne tak silnou) vlnu kissmánie, a najednou se kapela mohla rovnat novým hegemonům kalifornské scény, tehdy nastupujícím formacím typu Mötley Crüe, Ratt či Quiet Riot.
Ovšem „Lick It Up“ není jen album tohoto jednoto hitu. Jedná se o vyrovnanou kolekci, jež má vrcholy v baladické „A Million To One“, úvodní „Exciter“, frackovité „All Hell`s Breakin` Loose“ a Simmonsově monstrózní „Not For The Innocent“. Zaujme také Eric Carr, který svůj pěvecký um předvedl v drsné „Young And Wasted“, za zaznamenání stojí také „Dance All Over Your Face“, v níž si hlavní díl pozornosti uzurpuje Vinnie Vincent jak ostrými riffy, tak i vyhrávkami, které jako kdyby byly z jiného světa jižanského rocku. Samozřejmě ani jedna z těchto skladeb nemohla zastínit titulní monstrhit, ovšem zdatně mu dokázaly sekundovat. Odpustit lze kapele slabší věci „Gimme More“, „Fits Like A Glove“ a závěrečná „And On The 8th Day“, ani v jejich případě nejde o zbytečný odpad, neboť dotvářejí kolorit celého alba.
"Jestliže je "Creatures" skvělé album, tak "Lick It Up" je dobré. Vždycky jsem tvrdil, že "Lick It Up" je důkazem toho, že nás lidi poslouchají očima. Reakce na tuhle desku byla ale čtyřnásobná oproti "Creatures", ale myslím si, že to bylo hlavně proto, že jsme sundali ten make-up." Paul Stanley
Platinové prodeje se vrátily a Kiss byli znovu na výsluní popularity. Necelý měsíc po vydání desky kapela vyjíždí na obří „Lick It Up World Tour“, odstartované v portugalském Lisabonu, kam si s sebou postupně vzala výkonné mladé předkapely Helix, Vandenberg, Riot, Great White či Accept, aby však před desítkami tisíc lidí každý večer Kis ukázali, že hlavní hbvězdy jsou stále oni, že jsou definitivně zpět a silní možná víc než kdy předtím. Když však celý podnik přes všechny zásadní evropské a americké destinace dospěl v březnu 1984 do města Evansville ve státě Indiana, čekal nevyzpytatelného Vinnieho Vincenta nemilosrdný ortel. Jeho dny v Kiss byly sečteny…
|
