Nevím, jestli lze úplně věřit tvrzení, že Everlust jsou jedinou aktivní gotickou kapelou v Pobaltí, ale pokud by tomu tak snad mělo být, dá se říct, že tamní fanoušci nedopadli nějak špatně. Prvotní myšlenka na vznik melancholicko-romantické kapely se v hlavě kytaristy Vlada Pucence zrodila již před patnácti lety, k samotnému zformování Evelust však došlo až po dalších sedmi letech, takže nepřekvapí skutečnost, že aktuální album „Diary Of Existence“ je teprve druhým zářezem v diskografii Everlust, a oproti čtyři roky starému debutu „Hurts to Live“ je zásadním hybatelem příchod zpěvačky Kate Brown, která se svým pružným a lehce teatrální hlasem je jednou z hlavních dominant povedené novinkové nahrávky.
Výraz Everlust je poměrně skromný a decentní, nehraje se na žádnou opulentnost, či košatost, v lehce potemnělé a posmutnělé atmosféře se daří písničkovosti, pohupující se na neinvazivně příjemné rytmice, melodiím a vokální křehkosti, propletené se špetičkou agresivity v občas důraznějších kytarách. Příjemný hlas Kate by dokázal album v pohodě utáhnout sám, nejlepší ukázkou sympatické barvy jejího nástroje je zemitější „Alone“, nicméně není náhodou, že jedním z největších taháků alba se stane eponymní skladba, v níž leader kapely Vlad na sebe vezme úlohu velmi silného vokálního sparringpartnera, podobně smyslně zabírá i výpomoc Matthiase Juseliuse ve vláčné „Entwined“. Možná by většině skladeb pomohlo, kdyby je Everlust dokázali víc vypointovat, líně atmosférické převalování v sobě má určitou naléhavost, ale fakt, že emoce kolem vás tak nějak neškodně poletují v zamlženém oparu (až se někdy kapela dostává do jakési doomové vláčnosti), ale rýhu do kůže neudělají, je určitou možností, jak z posmutnělých melodií vyrazit ještě něco navíc.
Everlust zjevně chtějí působit svou nevtíravou melancholičností. Z tohoto pohledu je trochu škoda, že teatrální úvod „Gemini“ a živější „Destroyer“ naznačuje, že poťouchlost a vzrušení by jim taky nemuselo být cizí, i že Kate Brown by snadno zvládla nejen roli posmutnělé romantičky, ale i femme fatale se špetkou jedu za nehty. A právě tenhle naznačený kontrast je nakonec tím, co svádí k myšlence, že na vydařeném „Diary Of Existence“ Everlust sice zachovali konzistentnost alba (do níž přirozeně zapracovali i cover Sama Smithe „Writings On The Wall“, kterému dali příjemně civilnější podobu), ale zůstali uzavřeni v celkem pevně sevřených mantinelech a zdaleka nevyužili své možnosti.
|
