Jak se zdá, s Master`s Hammer je asi definitivní ámen. Jak byl překvapivý jejich comeback v roce 2009, o to méně pochopitelný je jejich konec. Ten přišel v době, kdy se konečně Franta Štorm rozhodl k živému vystupování a postavil kompletní kapelu ze skutečně výborných muzikantů. Navíc poslední album „Fascinator“ dalo zapomenout na mírné rozpaky, které vzbudila předchozí díla „Vagus Vetus“ a „Formulæ“, takže rozpadu nic nenasvědčovalo. Přestože se odehrál v tichosti, podobně jako v polovině devadesátých let, kdy skončila velmi inspirativní a nepochybně světově vlivná první etapa kapely, vypadá to, že i tentokrát to Franta Štorm myslí vážně. Jestli za to může jeho znovunalezený odpor k živému hraní, či vyčerpání autorské studnice kapely, je zapeklitá otázka.
Tomu, že Master`s Hammer se dnes berou jako kapela minulosti, nasvědčuje i vydání alba „Dirndl To Go“ projektu Airbrusher. Na ten se řada jeho fanoušků dosud dívala skrz prsty, už když v roce 2007 vyšlo debutové album tohoto Štormova uměleckého dítka. S tvorbou Master`s Hammer nemělo společného zhola nic, zpěváka představilo spíše v jakési schizofrenické disco poloze. „Nejvíc dnes poslouchám Immortal a Pet Shop Boys,“ hlásil tehdy jeden z otců světové blackmetalové scény, přičemž synth-popový zvuk druhých jmenovaných byl důležitým aspektem prvního alba Airbrusher. Když se nyní objevilo album „Dirndl To Go“, dalo se čekat, že bude pokračovat v podobném duchu. Tohle album je ale docela jiné. S původní nahrávkou jej spojuje jen specifický vokální projev hlavního protagonisty a jeho smysl pro úchylně nihilistické a zvrácené texty.
Dokáže tedy Štorm s Airbursher nahradit svým fanouškům Master`s Hammer? Částečně ano. Zejména těm, kteří nebazírují na old school blackmetalovém soundu megakultovního „Rituálu“. Na „Dirndl To Go“ zpěvák pokračuje v experimentálnější a avantahgrdní tvorbě Mistrova kladiva, takže se zněním přibližuje comebackové desce „Mantras“. Samozřejmě jsou zde vichřičné poryvy kytar v jasné defenzivě, Štormův krákor je spíše tušený, ale atmosféra, která se na nové desce nachází, má tak blízko k druhé fázi Master`s Hammer (tedy období 2009 - 2019) jak to jen jde. Nejde vůbec mluvit o nějaké techno či disco hudbě, jak proklamovaly zlé jazyky, když Franta ohlásil Airbrusherův návrat, místy se totiž na „Dirndl To Go“ rozjíždí důvěrně známý pekelný rej plný přitažlivé zrůdnosti, schizofrenních nálad vyvěrajících ven z temného metalového undergroundu.
„…morová nákaza zuří za hradbami sídla,
nemocní v podhradí bez vody, bez jídla,
v komnatách barevných múzy vzlykají,
umělci hladoví, citově strádají…“
Jasná facka všem pochybovačům, jestli se tentokrát nerozehrají zvrhlé variace na Pet Shop Boys, je hned úvod titulní skladby, ve kterém sice ke slovu přijdou techno rytmy, ale brzký nástup řádně zdeformovaného kytarového riffu dá na srozuměnou, že se bude jednat o něco zhola jiného. Jsou zde přítomny Frantovy elektronické hrátky, jež nejvíce prostupují skladbami „Maska červené smrti“ „Tornádo Valenta“ (pojednávající o otci bývalého bubeníka Master`s Hammer Miroslava Valenty, zpěváka undergroundové kapely Střední Čechy) či „Kolonosen“, ovšem i ty už ke Štormově neodmyslitelně patří. Základ je ale postaven na bytelném (industriálně) metalovém fundamentu. „Depky a hmyz“, „Vykálet“, „Pod převislým břehem“ nebo znatelně blackmetalová jízda „Ňuňinka“ jsou toho jasným důkazem. V podstatě se jedná o skladby, které by klidně mohly stát na libovolném albu Master`s Hammer od Šlágrů dále…
„…naše kočka Ňuňinka na klavíru spinká, klavír občas zachrčí, bydlejí v něm hraboši,
až se Ňůňa probudí, do nástroje uhodí a tonální harmonii z toho krámu vyloudí,
bílé chlupy, černé packy, frenetický jam, nevítaným návštěvníkům kakofonní requiem…“
Franta Štorm je po kratším oddychu při chuti. Zvolil trochu jiné výrazové prostředky, čímž se vyhnul jistě negativním komentářům, které by se snesly na jeho hlavu, pokud by „Dirndl To Go“ vydal pod hlavičkou Master`s Hammer, přestože Airbrusher od nich tolik vzdálený není. I jeho prostřednictvím fenomenální český kult žije dál.
|
