Že má italský multiinstrumentalista Armando de Angelis velké ambice, předvedl v roce 2017, když pod hlavičkou projektu Mindfar se pustil do progresivně metalové opery na námět románu Stephena Kinga „Temná věž“. Jenže tahle nahrávka docela nekompromisně odhalila i fakt, že kromě velkých ambicí má Armando také velké oči. Poněkud mdlé „The Dark Tower“ prostě a jednoduše příliš nefungovalo. A to ani jako samostatná hudební záležitost, a už vůbec ve spojení s literárním námětem.
Podobné chutě Armanda neopustily. Ke koncepčnímu příběhu „Prophet Of The Astral Gods“ z pera Vincenza Mottoly, oscilujícímu mezi sci-fi a historickou fikcí o vývoji lidstva, složil veškerou hudbu i aranže a zároveň přizval pět vokalistů a sexteto dalších hudebníků, o kterých se sice nedá mluvit jako o první lize, nicméně určitý kredit (alespoň u některých z nich je nezpochybnitelný, za zmínku stojí především účast Alexe Meleho (Kaledon, Screamachine), či Anderse Skolda (Veonity) mají. A opět si ukousl trochu velký krajíc, byť tentokrát si s ním poradil o poznání lépe. Armandova idea propojit lásku k hudbě, literatuře a filmovému světu jej zřejmě systematicky vede ke snaze udělat nahrávku co nejpestřejší, což však neúprosně vede k tomu, že zajímavé melodické náměty (kterými Armando nešetří) se občas nedaří patřičně rozvinout, jindy je vytluče nečekaným náladovým zlomem. Putování po rozličných stezkách od akustického písničkářství k bombastickým náladám se prostě nedaří propojit dohromady. Na škodu je i měkký sound, který neumožní dostatečně vyhrotit dramatické sklony (i těch se najde celá řada). A co je potom platné, že v jedné z nejzajímavějších skladeb „The Eye Of Ra“ s příjemným orientálním šťouchancem v úvodu dojde na finální chytlavé proplétání hlasů, když snaha vypointovat tuto pasáž dle vzrušujícího patentu Savatage vzhlíží k floridským bardům zcela marně. Je paradoxní, že mezi nejpovedenější kousky lze snadno zařadit třináctiminutovou „One Prophet“, která se nápaditě rozvíjí, graduje a neztrácí švih, když u kratších kousků s tím Mindfar mívají problém. S blížícím se závěrem příběhu Mindfar stupňují své bombastičtější příchutě, přitom jak dokazuje vydařená „Walls“, křížení civilnějšího výrazu s lehkou majestátností má daleko silnější efekt.
A takhle je to vlastně s celým albem. Jakoby Armando de Angelis chtěl stvořit hudební svět, ve kterém aspoň chvíli myslí na každého z fanoušků, bez ohledu na to, že celek nakonec nedrží pohromadě. Což je škoda, řada momentů má velmi slušný potenciál. Tak třeba do třetice už to konečně vyjde.
|
