Je-li pravdou, že se zpěvák Kristian Fyhr chystá v brzké době vydat album se svojí kapelou Perpetual Etude, není mi úplně jasná strategie a logika tohoto kroku. Původně sólový Kristianův projekt Seventh Crystal se totiž postupně rozrostl do podoby klasické kapely, jež aktuálně vydala svou prvotinu „Delirium“. Seventh Crystal svůj melodický hard rock, koketující s A.O.R., vaří z podobných ingrediencí jako Perpetual Etude a Fyhr si tak sám vytváří dalšího potenciálního kohouta v boji o přízeň fanoušků. Nicméně nutno přiznat, že na to jde docela chytře. Muzika Seventh Crystal je velice přístupná, Fyhrův hlas měkce přitažlivý, melodie snadno zapamatovatelné a hladivé, prosté jakékoliv složitosti, takže s oslovením příznivců jako plyš měkkých rockových odnoží by jeho tvorba v jakékoliv podobě neměla mít potíž.
Fyhrův fištrón staví ještě na další věci – Seventh Crystal umí v pravou chvíli (byť jen decentně, ale zato účelně) zlehka přitvrdit, Fyhr se svým emotivním hlasem dokáže nápaditě pracovat, takže o vypjatější okamžiky není nouze, harmoničnost písní podtrhují i neinvazivní kytarová sóla a především důležité náladotvorné klapky. Seventh Crystal hraje do karet i fakt, že sladkost, která z tohoto konceptu sálá a jíž se kapela pochopitelně nevyhne, je dávkovaná natolik obratně, aby kapela měla fanouškovský záběr skutečně velmi široký, přitom se ale její muzika nerozplizne do stavu, kdy by z alba koukala prvoplánovitost. Úvodní pohodovka „Say What You Need to Say“ ukáže, jak Seventh Crystal umí posluchače snadno chytit na proměny klidného výrazu s lehkým vyhrocením, ale až živelně taneční „When We Were Young“ s ultrachytlavými sbory, lehoučká titulka s výrazným refrénem, či „So Beautiful“ s lehce nervózní kytarou a nenápadně dramatickými vokály plně prozradí, že i z určité skromnosti a střízlivosti se dá vykřesat slušné drama, ve kterém hlavní roli hrají povedené melodie. Možná škoda toho, že závěrečná „Hope It Will Be Alright“ se za pomoci smyčce a piána neubrání sentimentu, ze kterého se vytratí rockový čertík (pravda, docela se to dalo čekat), ale i tak tuhle emotivní tečku Seventh Crystal ustojí se ctí.
Na téhle hladivě přístupné desce je všechno na svém místě a pěkně vypucované. V kontextu toho, jak je nahrávka „Delirium“ harmonická, může být jen název alba poněkud zavádějící. Ovšem má-li tohle být ta nejsilnější výtka, je zjevné, že start se Seventh Crystal vydařil.
|
