„…zkrátka se nám nechtělo jenom sedět doma a poslouchat metalové desky, takže jsme se rozhodli založit vlastní kapelu…“, pronesl kdysi ke vzniku kapely Lake Of Tears její bývalý bubeník Johan Oudhuis. Právě jeho příchod posunul partu kolem hlavní postavy pozdějších smutnilů Daniela Brennareho z působení pod značkou Carnal Eruption, které se neslo v tehdy populárním death metalovém ranku. Proto ještě než došlo na vydání prvního počinu, stylové kormidlo Lake Of Tears se začalo pootáčet jiným směrem. Jelikož však došlo k realizaci prvotiny poměrně záhy po vzniku kapely, je jasné, že na debutu „Greater Art“ jsou smrtící oddenky ještě celkem patrné.
Co je však pro první album Lake Of Tears daleko charakterističtější, je určitá nevyzrálá neotesanost, hráčská i autorská, byť osobité charisma nelze kapele upřít ani v době jejího začátku. Syrové, hutné a masivní riffy (najít v nich nenápadný pohled směrem k Black Sabbath není až tak obtížné), valivě tahavé a sevřené kompozice, robustně (leckdy až těžkopádně) působící rytmika, neohrabaný Brennareho hlas i poměrně špinavý zvuk ze Sunlight Studia vypovídají o jakémsi vnitřní dilematu, kam vlastně svou hudbu směřovat – Lake Of Tears se zjevně snaží vymanit ze smrtonošských spárů a docela důrazně naznačují, že středobodem jejich budoucího světa bude melancholie, ale osmičce skladeb na „Greater Art“ zatím ještě chybí jasná vize. Jasně o tom vypovídá už úvodní „Under The Crescent“, či následující „Eyes Of The Sky“ – jejich houpavé tempo, odkazující kamsi ke gotice, uchraptěně syrový zpěv, jednoduše přístupné motivy se závanem tajemnější atmosféry a nevybroušená přitažlivost za uši spolehlivě chytnou, jen prim místo budoucí emotivní rafinovanosti hraje mladické nadšení a zápal. Ambice, které se skrývají v práci s posmutnělými motivy, odhalí „Upon The Highest Mountain“, titulní „Greater Art“ vytahuje album z určité jednolitosti, její střízlivá proměnlivost temp i nálad (v rámci alba se jedná o „nejpestřejší“ skladbu) nejlépe mixuje vzájemnou hru pocitů a agresivní buldočí zarputilosti. Tím se Lake Of Tears na své prvotině doškrábou ke svému vrcholu, zbytek alba se pak už plíží v podobném, trochu ubíjejícím depresivním duchu.
Syrový zvuk, neotesanost, mixování deathu, gotiky a doomu, i jednoduché aranže dělají z „Greater Art“ svým způsobem jedinečnou nahrávku v diskografii Lake Of Tears, která dobře dokumentuje to, jak kapela hledala sama sebe i jak silný potenciál v sobě parta v čele se svébytným frontmanem Danielem Brennarem (který na této nahrávce udělal veškerou práci i za stálého kytaristu Jonase Erikssona) skrývala.
|
